Metafory - napsali Pavel Pulkráb, Ilona Marhevská, Pavel Pulkráb a Oldřich Šubrt

Bolest zubů je jako snaha vylézt Mt. Everest v žabkách.
Podzimní vítr zní jako rozdivočelý medvěd na lovu.
Sebepoznání je jako pohled do očí svého dítěte.
Noční bouřka je hořká jako odmítnutí od milovaného.
Ranní slunce chutná jako obejmutí od dcerušky.
Její hlas voní sladce jako palačinky od mé babičky.
Jeho chůze zní jako špatná zpráva.

Přivonět si k benzínu je jako návrat do dětství.

(Ilona Marhevská)

Sebepoznání je jako prozření při výstupu na horizont.

Přivonět si k benzínu je jako se zasnít.
Hašlerka vypadá jako bonbón.
Podzimní vítr zní jako melancholická hudba.
Sebepoznání je jako rána do hlavy.
Ranní slunce chutná jako raní sex.
Hudba zněla těžce jako řeč starého alkoholika.
Její hlas voní sladce jako puštěněj plyn.
Jeho chůze zní jako vyčpělé pivo.

(Pavel Pulkráb)

Sebepoznání je jako facka.

Přivonět si k benzínu je jako vrátit se do dětství.
Hašlerka vypadá jako pohled do oka srny.
Podzimní vítr zní jako nářek stoleté roubenky.
Sebepoznání je jako rána do hlavy.

Noční bouřka je hořká jako realita.
Ranní slunce chutná jako první nádech dítěte.
Hudba zněla těžce jako starosti všedního dne.
Její hlas voní sladce jako levandulová pole v Provence.
Jeho chůze zní jako šelest holubích křídel.

Bolest zubů je jako nekončící povinnosti.

(Pavel Pulkráb)

Sebepoznání je jako facka.

Přivonět si k benzínu je jako pozvánka dálek a naplněných sn.
Hašlerka vypadá jako radost potlačující obraz vzpomínek..
Podzimní vítr zní jako vzpomínka na temný les.
Sebepoznání je jako prozření po výstupu na horizont.

Noční bouřka je hořká jako smutek ztraceného mládí.
Ranní slunce chutná jako právě rozkvétající louka.
Hudba zněla těžce jako pomalé vlny na temném rybníku.
Její hlas voní sladce jako vánek porudící ze sadu.
Jeho chůze zní jako radost ze života.

Bolest zubů je jako agresivní štěkající pes.

(Olda Šubrt)

Cvičení podle Reného Nekudy.