„Kdepak, ještě mám klid,“ odpovídá mi levé přední světlo.
„Tak si ho užívej, protože za chvilku to bude zase jízda,“ ironicky doplním.
Jsem levé přední kolo a mám ještě 3 bratry. Vyrostli jsme až do 20 palců. To je prý super, protože pro ostatní pány plechových domečků je to pořádná frajeřina. Čím více palců, tím větší frajeřina. Prý…
My přední kola jsme ta nejdůležitější kola. Táhneme celý domeček pěkně dopředu, když se probudí motor a pustí se do práce. Zadní kola mají většinou klid. Musí makat jen když nám všem na zimu nasadí pořádný gumy do sněhu. To se pak někdy stane, že motor houkne dozadu: „vstávat, zaberte taky, ať ten kopec vyjedeme“.
Jó motor to je král. Nejí nic jiného než poctivou naftu B7 a olej nejvyšší kvality. Má čtyři válce a víc než 200 koní. Ale ty jsme nikdo nikdy neviděl, tak nevíme jestli je to pravda. Víme ale, že sílu má pekelnou. A musí mít, protože celý domeček je 5 metrů dlouhý a váží přes dvě a půl tuny. A když machruje před ostatníma, kdo vyrazí na zelenou nejrychleji, my to tady dole u asfaltu oddřeme, nás to bolí.
„Jdi už do prdele ty demente“ řveme na něj, když si nedá pokoj. Jenže na nás nedbá. Je si totiž jistý, že když nás sedře z kůže, vlastně tedy z gumy, tak nás vymění. Naštěstí v tom nejsme sami. Stejně jako my na něj často řvou i brzdy. A to už pak krotne.
Nahoru na palubu jsme se my kola nikdy nepodívala. Známe to jen z doslechu. Musí to tam být bezvadný. Každý si to většinou pochvaluje. Schválně říkám většinou. Protože třeba v létě, když je horko, že i pro nás je nepříjemné odvalovat se po asfaltu, který doslova žhne a místy se i trochu roztéká, tak se z kabiny ozývá: „Sakra to pálí… auuuuu.“ Je tam všechno z černé kůže. V zimě studí jako led, v létě pálí jako čert. Ale je to stejné, jako s těma kolama. Frajeřina.
A my kola víme, že být hogo-fogo se někdy nevyplácí. Třeba taková střecha ze skla. Budí závist, ale jen do chvíle, kdy je venku kolem nuly a lehce poprchává nebo sněží. To se pak kapky vody dostanou do škvírek kolem okna a zmrznou. Když se pak domeček rozjede, tak jak se naklání nahoře to příšerně skřípe. To se pak z kabiny ozývá: „Sakra…“ ale to už znáte.
Co mám na našem domečku nejradši jsou výlety. Rádo se kulím po čistém asfaltu a užívám si harmonický klidný zvuk motoru. Tedy, když motor nemachruje. Takhle už jsem za 5 let prožilo 145 000 km. A všichni, myslím tím celý domeček, jsme ve vynikající kondici. A protože jezdíme každé 2 roky na kontrolu, budeme ve formě určitě ještě dlouho.
