Vím, že na rok 1961 nikdy nezapomeneš. Vylodění kubánských exulantů pod vedením CIA na tobě napáchaly velké škody. Třídenní masakr, krveprolití, to vše máš ve svých vzpomínkách.
„Zátoka sviní?“
„Co třeba zátoka prasátek.“
„Ne. Jsi ráj.“
Pláž lemují palmy a jejich listy na nás mávají ve větru a vítají nás svým šustěním. K odpočinku si vybíráme stín pod palmou.
„Bum,“ ozve se dutá rána a kokosový ořech těžce spadne těsně vedle nás.
"Podívej, jak jsou pohostinní", raduje se žena a rozběhne se pro úlovek.
"Kurva, vždyť nás to mohlo zabít. I v tom horku cítím, jak mi kapky studeného potu tečou po spáncích.
„Tak mírumilovná rozhodně nejsi. Něco na tvém názvu bude.“ brumlám si pro sebe.
Moře šplouchá, pravidelně šumí a láká nás do průzračné vody. Přístup do vody je obtížný. Pobřeží je dlouhé, žebříky jsou rozmístěny od sebe asi kilometr.
Slézáme dolů vybaveni ploutvemi a šnorchly, abychom pozorovali podmořský svět.
Narážíme na obrovský korál. Společně obdivujeme různorodost a barevnost mořského světa. Jsme jako v akváriu. Od té nejmenší nenápadné rybičky, větší barevné a pak ty obří. Posunky pod vodou upozorňuji na ty nejhezčí kousky. Najednou mě něco táhne dál. To je nádhera. Ztrácím pojem o čase i o ženě. Jsem uchvácen, jako by mě někdo očaroval. Vzpamatuji se asi po hodině. Hledám svoji ženu, ale není nikde vidět. Rozhlížím se po hladině zčeřené vlnkami. Fosforeskující šnorchl nevidím.
„Proboha, kde je?“ Podívám se směrem k autu a doufám, že ji zahlídnu.
Plavu k žebříku. Pobíhám po pobřeží a nikde ji nevidím. Nikde ani živáček. Ano, je to krásné romantické místo. Ale já potřebuji pomoc. Uvědomuji si, sílu mé ženy. Zařizovala všechno.
„Do prdele, co budu dělat?“
"Podívej, jak jsou pohostinní", raduje se žena a rozběhne se pro úlovek.
"Kurva, vždyť nás to mohlo zabít. I v tom horku cítím, jak mi kapky studeného potu tečou po spáncích.
„Tak mírumilovná rozhodně nejsi. Něco na tvém názvu bude.“ brumlám si pro sebe.
Moře šplouchá, pravidelně šumí a láká nás do průzračné vody. Přístup do vody je obtížný. Pobřeží je dlouhé, žebříky jsou rozmístěny od sebe asi kilometr.
Slézáme dolů vybaveni ploutvemi a šnorchly, abychom pozorovali podmořský svět.
Narážíme na obrovský korál. Společně obdivujeme různorodost a barevnost mořského světa. Jsme jako v akváriu. Od té nejmenší nenápadné rybičky, větší barevné a pak ty obří. Posunky pod vodou upozorňuji na ty nejhezčí kousky. Najednou mě něco táhne dál. To je nádhera. Ztrácím pojem o čase i o ženě. Jsem uchvácen, jako by mě někdo očaroval. Vzpamatuji se asi po hodině. Hledám svoji ženu, ale není nikde vidět. Rozhlížím se po hladině zčeřené vlnkami. Fosforeskující šnorchl nevidím.
„Proboha, kde je?“ Podívám se směrem k autu a doufám, že ji zahlídnu.
Plavu k žebříku. Pobíhám po pobřeží a nikde ji nevidím. Nikde ani živáček. Ano, je to krásné romantické místo. Ale já potřebuji pomoc. Uvědomuji si, sílu mé ženy. Zařizovala všechno.
„Do prdele, co budu dělat?“
Neznám žádný jazyk. V hlavě mám temno, žaludek jako na vodě.
V dálce vidím přijíždějící auto. Rozhazuji rukama, křičím, skáču, jen abych upoutal pozornost. Vystoupí mladý pár.
Bez pozdravu volám „women, my women" a ukazuji směrem na moře. Mladý pár krčí rameny. Znovu opakuji jediné slovo, který můj mozek zplodil. Ani nevím, že v překladu to není manželka, ale ženská. Tak bych moji lásku nikdy neoslovil.
Skáču do vody a plavu. Nevím kam. Prostě plavu a doufám.
„Hello, Hello," ozve se z břehu. Mávají na mně a ukazují do dálky. Vidím ho. Fosforeskující šnorchl. Plavu jako o závod, musím ji zachránit. Zcela vysílenou ji vytahuji na břeh.
"Přeci jen jsi Zátoka sviní,“ rozhlídnu se kolem.
„Já se o tebe tak bál. Pevně jsem ji objal a tiskl ve svém náručí.
"Lásko, ona přece nemůže za naši blbost," usmála se a šťastně mě políbila.
V dálce vidím přijíždějící auto. Rozhazuji rukama, křičím, skáču, jen abych upoutal pozornost. Vystoupí mladý pár.
Bez pozdravu volám „women, my women" a ukazuji směrem na moře. Mladý pár krčí rameny. Znovu opakuji jediné slovo, který můj mozek zplodil. Ani nevím, že v překladu to není manželka, ale ženská. Tak bych moji lásku nikdy neoslovil.
Skáču do vody a plavu. Nevím kam. Prostě plavu a doufám.
„Hello, Hello," ozve se z břehu. Mávají na mně a ukazují do dálky. Vidím ho. Fosforeskující šnorchl. Plavu jako o závod, musím ji zachránit. Zcela vysílenou ji vytahuji na břeh.
"Přeci jen jsi Zátoka sviní,“ rozhlídnu se kolem.
„Já se o tebe tak bál. Pevně jsem ji objal a tiskl ve svém náručí.
"Lásko, ona přece nemůže za naši blbost," usmála se a šťastně mě políbila.
