„Á, pan Kulich, těší mě, že jste přišel, ráda bych vám něco ukázala.“
Otočí se na bzučící roj svých čtvrťáků, rozdá mu rozkazy, jak se chovat cestou do jídelny a s omluvným kývnutím směrem ke mně ho předá kolegyni, která zrovna podobně okřikuje svoji třídu.
„Copak ta naše cácora vyvedla dneska?“ začnu hovor zvesela v naději, že odlehčím atmosféru.
Učitelka se na mě podívá opět bez jakéhokoliv úsměvu. Aha, tohle nevěstí nic dobrého. Následuji jí do kabinetu. Pomalu, skoro obřadně zavírá dveře a přistupuje k hromadě obrázků na stole. Vytáhne jeden úplně zespodu a podává mi ho.
„Dnes jsme četli Malého prince,“ říká.
„To je skvělá volba, paní učitelko,“ reaguji a neodpustím si poznámku, jak má naše Anička tuhle knížku ráda.
Učitelka se ušklíbne a očima mi pokyne, ať se zaměřím na voskovkami pomalovanou čtvrtku: „Děti měly namalovat svoji planetu, tahle je vaší dcery.“
Zírám na obrázek, pod kterým se pyšní velkými písmeny podpis Anna, 4. C.
Zírám na obrázek, pod kterým se pyšní velkými písmeny podpis Anna, 4. C.
Mozek chvíli pracuje, než rozezná postavy uprostřed dokonale kulaté krásně zelené planety. Děti v modrých nebo růžových plenkách jsou jinak úplně nahé. Hezky se na mě z obrázku usmívají. Nijak se nestydí. Bohužel se nestydí ani dospělé osoby, které moje devítiletá dcera nakreslila také bez oblečení, a navíc oddávající se evidentně sexuálním orgiím na tom krásně zeleném trávníku.
Krev se mi hrne do tváří, nevěřím vlastním očím.
„Pojmenovala ji Rozmnožovací planeta,“ užívá si moje rozpaky učitelka.
„Hm, koukám, že sexuální výchova jí poměrně jde a gravitační sílu asi už také chápe,“ zcela nevhodně v panice ukazuji na visící prsa jedné z postaviček.
