Sevřenými rty oždibávám okvětní lístky šestikrásky
zaháčkované v rozsoše na puklině kůry
a poslouchám, jak koruna jejího stromu
hlasitě šeptá mi shůry:
Ještě, ještě, ještě! …
… I posledního z lístků mne zbav!
Leb mi pak sevřela v dlaních.
Jako když dáví mě dav.
JISTÍ PO CHVATU JEDEM
Nejsme si nikdy jistí,
co konec života jistí.
Stále jsme toužili po chvatu,
by byla pod námi pochva, tu.
Nakonec mnozí jedem
nechat se skosit jedem.
Nejsme si nikdy jistí,
co konec života jistí.
Stále jsme toužili po chvatu,
by byla pod námi pochva, tu.
Nakonec mnozí jedem
nechat se skosit jedem.