Zahrada - napsala Kamila Podlahová

Dech času se na ní podepsal jako na každém z nás, přesto je na ní cosi, co nikdy nezevšední. Nabízí sladká jablka na podzim, úkryt před letním sluncem pod korunami vysokých dubů i zelenou oázu klidu pro jarní snídaně v trávě. 

A když je klidu příliš, člověk může tu a tam zaslechnout hlas malého chlapce, v jehož hřiště se často měnívá. 

Není nic, co bych na ní neměla ráda. Jen nevím, zda je tomu tak proto, že ji tvořily ruce mých rodičů nebo proto, že je to jediné místo, kde dokážu zapomenout na čas.