„Přinesla jsem vám pelargónii,“ vtiskla ruce mezi kolena.
„Proč?“ změřila ji pátravým pohledem lékařka.
Tohle Klára nečekala. Doktoři většinou dárky přijmou, poděkují, předají sestře na přilepšenou a úvod je pro ně vyřešen.
„Tak asi proto, že k vám se chodí se smutkem. Chtěla jsem vnést trochu radosti,“ řekla Klára.
„Kdybyste oplývala veselostí, nebyla byste tu.“
Očima přelétla lékařské zprávy a spolu s dioptrickými brýlemi je odložila na stůl. „Kdo vás ke mně posílá?“
„Obvod, prý mám klinickou depresi,“ odpověděla vesele Klára.
„Takže vy si to nemyslíte? Dobře. Řekněte mi, jak se vám daří?“
Klára přemýšlela, kdo se jí naposledy a opravdu upřímně na to zeptal. Mlčela, hypnotizovala tečky v zašlém linoleum pod svýma nohama a pak, o chvilku později, se rozbrečela.
„Zahrajeme si spolu takovou hru, souhlasíte?“ Vzala ze šuplíku karty. „Vyberte prosím tři, které vás oslovují a vyprávějte mi o nich.“ Rozložila karty před Kláru.
Ta po váhání zvolila obrázek matky v objetí s dětmi, dveře a pole s krkavci.
„Obvod, prý mám klinickou depresi,“ odpověděla vesele Klára.
„Takže vy si to nemyslíte? Dobře. Řekněte mi, jak se vám daří?“
Klára přemýšlela, kdo se jí naposledy a opravdu upřímně na to zeptal. Mlčela, hypnotizovala tečky v zašlém linoleum pod svýma nohama a pak, o chvilku později, se rozbrečela.
„Zahrajeme si spolu takovou hru, souhlasíte?“ Vzala ze šuplíku karty. „Vyberte prosím tři, které vás oslovují a vyprávějte mi o nich.“ Rozložila karty před Kláru.
Ta po váhání zvolila obrázek matky v objetí s dětmi, dveře a pole s krkavci.
