„Co šlechta schvátí, již nenavrátí!“
A smál se s čertovským výrazem, jakým znělo i celé rčení.
Takto již po několikáté svolal Alexandr okolní šlechtickou omladinu. Tyto dýchánky tak nebyly pro mladé šlechtice ničím novým. Na zámku v Mcelích se mezi poddanými hovořilo až o orgiích. Nikdo z nich ale nevěděl nic konkrétního, protože nikdo u ničeho nebyl. Až na ojedinělé střípky.
Před příjezdem mladého hraběte Šlika na jednu z pijatik bylo domluveno, že dostane z věže jasný signál, zda už je na místě i Černín z Dymokur. Černín sám se ukázat na hradbách zajisté chtít nebude…
„Co namalovat jeho podobiznu?“ navrhl někdo z princových kumpánů…
Před příjezdem mladého hraběte Šlika na jednu z pijatik bylo domluveno, že dostane z věže jasný signál, zda už je na místě i Černín z Dymokur. Černín sám se ukázat na hradbách zajisté chtít nebude…
„Co namalovat jeho podobiznu?“ navrhl někdo z princových kumpánů…
Alexandr si vybavil jeho bezvlasou hlavu, zdobenou jen vousy na krku s obrovskou strumou a ďábelsky se rozřehtal.
„Nač portrétovat něco, co nosí každý v kalhotách, nač nechat malovat prdel?“ dusil se smíchem Alexandr, samozřejmě značně posílen místně velmi oblíbeným „Duinským ryzlinkem“. Tím ho občas přizásobil jeho kumpán - princ Hohenlohe- Waldenburk, jehož matka pocházela právě z italského Duina. Po tomto víně vždy přicházely na mysl ty nejroztodivnější nápady.
„Svolejte poddomky, ať všichni vystrčí řiť a někdo se smyslem pro přírodní krásu - takžeee - třeba zahradník, pan Mill - vybere tu nejhezčí. Tu onen poctěný vystrčí na věži, až pojede Šlik ku hradu - jako ono znamení přítomnosti páně Černína!“
Zahradník Mill jdoucí právě okolo, zaslechl své jméno a další - jako Angličanovi - ne zcela srozumitelná slova. Zareagoval tedy:
„What is it prdel? Sir?“ Alexandr hovořící hlavně německy a česky, navíc posilněn znamenitým Duiským odpověděl:
„Prdel is… human back face, with permanenthly vertikal smiles. Tedy… without teeth and eyes…“
Vysoukal ze sebe sotva na nohou stojící Alexandr.
„OOuu, shit!“ Vypadlo jen z konsternovaného zahradníka.
„Nebo tak“ připustil Alexandr…
Stalo se tedy, „miss prdel“ vyhrál jinak nezajímavý sluha, ale když jí z hradeb na přijíždějícího Šlika vystrčil, tento se mohl veselím potrhat a přísahal, že ta podoba… Celý Černín.
Další oblíbenou, přitom velmi málo známou kratochvílí byly mezi šlechtici dostihy na kozlech. Opět notně posilněni vínem osedlali kozly a snažili se je přimět k úprku z podzámčí k zámku. Bylo to levnější, pohotovější a především zábavnější než dostihy koňské. Šlechtici pobízeli kozly ku běhu všelijak, ale nejvíce se osvědčilo kroucení pravým rohem. Kozel vždy zamečel, některý vysoce, některý temně až dunivě a cupital s přikrčeným princem. Buď už tehdy věděl o odporu vzduchu a aerodynamice, nebo se mu chtělo blít… Přesněji to již prameny neuvádějí. Jisté je, že jednou, takto po doběhnutí závodu, pravil princ -
„Možná, že takto podobně se bude bavit šlechta i lid obecný desítky, či stovky let po nás. Jen nevím, zda bude stačit kozel. A zda bude možno u toho víno a ostatní nápoje opojné u toho píti… Protože…
Ááá brrhňkdf hmzfrkkrch…“
Blízko stojící podomek užasle na prince vytřeštil oči -
„Pane kníže, oni jsou tak vzdělanej- tolika řečma mluvěj- copak toto bylo za jazyk?
„To bylo háberšpersky,“ škytnul princ.
„A oni háberšpersky vládnou slovem i písmem?“ Vyvalil oči poddaný.
„Spisovná háberšperština né-dis-ponuje psanou podobou.“ Odvětil opilý princ, pomyslel si něco o blbci a odešel středem. A to přímo ke komnatě, kde na něj jako na vítěze „kozlího dostihu“ čekala dcera hajného Duby. Byť znaven, vykřikl ještě bojovně- a částečně háberšpersky:
„Vzhůru blezevci!“ Mysleje jezevce- své erbové zvíře a šel konat dílo vítězů…
To byla také právě jedna z mála výjímek, kdy bylo „orgiím“, jak místní nazývali veselí na zámku, přítomno poddanstvo.
Ony orgie- pokud by byly přítomni jen princové, by nebyly moc orgie. No, nebo by to byly možná zase až moc orgie. Zkrátka, s tím, na co byly princezny příliš ostýchavé a byly by brzy „spotřebovány“ vypomáhaly děvečky z podhradí. To způsobovalo rození mnoha levobočků a občasné onemocnění dolních cest- ne, dýchacích opravdu ne… Už tehdy se vědělo, že k zabránění početí a těchto onemocnění se od středověku užívaly ovčí střívka a rybí měchýřky. A proto se rozmohly pověsti o orgiích hlavně po povodních roku 1869. Tehdy se rozvodnil Mcelský rybník až k faře do podzámčí. Po povodních tam zůstaly desítky mrtvých kaprů a protože užvaněná mladá Dubová si nenechala průběh vítězné noci s princem pro sebe, získaly pověsti o orgiích na síle. Šest let poté vlk zardousil šest ovcí -naštěstí z druhé strany zámku a s orgiemi to tedy spojováno nebylo. Navždy tedy pravdou zůstává jen to, že pro šikovné všudypřítomné ruce šátralky prince Alexandra, mu děvčata – nejen z podhradí- přezdívaly:
„Ty můj pavoučku- Du meine Spinne.“
„Nač portrétovat něco, co nosí každý v kalhotách, nač nechat malovat prdel?“ dusil se smíchem Alexandr, samozřejmě značně posílen místně velmi oblíbeným „Duinským ryzlinkem“. Tím ho občas přizásobil jeho kumpán - princ Hohenlohe- Waldenburk, jehož matka pocházela právě z italského Duina. Po tomto víně vždy přicházely na mysl ty nejroztodivnější nápady.
„Svolejte poddomky, ať všichni vystrčí řiť a někdo se smyslem pro přírodní krásu - takžeee - třeba zahradník, pan Mill - vybere tu nejhezčí. Tu onen poctěný vystrčí na věži, až pojede Šlik ku hradu - jako ono znamení přítomnosti páně Černína!“
Zahradník Mill jdoucí právě okolo, zaslechl své jméno a další - jako Angličanovi - ne zcela srozumitelná slova. Zareagoval tedy:
„What is it prdel? Sir?“ Alexandr hovořící hlavně německy a česky, navíc posilněn znamenitým Duiským odpověděl:
„Prdel is… human back face, with permanenthly vertikal smiles. Tedy… without teeth and eyes…“
Vysoukal ze sebe sotva na nohou stojící Alexandr.
„OOuu, shit!“ Vypadlo jen z konsternovaného zahradníka.
„Nebo tak“ připustil Alexandr…
Stalo se tedy, „miss prdel“ vyhrál jinak nezajímavý sluha, ale když jí z hradeb na přijíždějícího Šlika vystrčil, tento se mohl veselím potrhat a přísahal, že ta podoba… Celý Černín.
Další oblíbenou, přitom velmi málo známou kratochvílí byly mezi šlechtici dostihy na kozlech. Opět notně posilněni vínem osedlali kozly a snažili se je přimět k úprku z podzámčí k zámku. Bylo to levnější, pohotovější a především zábavnější než dostihy koňské. Šlechtici pobízeli kozly ku běhu všelijak, ale nejvíce se osvědčilo kroucení pravým rohem. Kozel vždy zamečel, některý vysoce, některý temně až dunivě a cupital s přikrčeným princem. Buď už tehdy věděl o odporu vzduchu a aerodynamice, nebo se mu chtělo blít… Přesněji to již prameny neuvádějí. Jisté je, že jednou, takto po doběhnutí závodu, pravil princ -
„Možná, že takto podobně se bude bavit šlechta i lid obecný desítky, či stovky let po nás. Jen nevím, zda bude stačit kozel. A zda bude možno u toho víno a ostatní nápoje opojné u toho píti… Protože…
Ááá brrhňkdf hmzfrkkrch…“
Blízko stojící podomek užasle na prince vytřeštil oči -
„Pane kníže, oni jsou tak vzdělanej- tolika řečma mluvěj- copak toto bylo za jazyk?
„To bylo háberšpersky,“ škytnul princ.
„A oni háberšpersky vládnou slovem i písmem?“ Vyvalil oči poddaný.
„Spisovná háberšperština né-dis-ponuje psanou podobou.“ Odvětil opilý princ, pomyslel si něco o blbci a odešel středem. A to přímo ke komnatě, kde na něj jako na vítěze „kozlího dostihu“ čekala dcera hajného Duby. Byť znaven, vykřikl ještě bojovně- a částečně háberšpersky:
„Vzhůru blezevci!“ Mysleje jezevce- své erbové zvíře a šel konat dílo vítězů…
To byla také právě jedna z mála výjímek, kdy bylo „orgiím“, jak místní nazývali veselí na zámku, přítomno poddanstvo.
Ony orgie- pokud by byly přítomni jen princové, by nebyly moc orgie. No, nebo by to byly možná zase až moc orgie. Zkrátka, s tím, na co byly princezny příliš ostýchavé a byly by brzy „spotřebovány“ vypomáhaly děvečky z podhradí. To způsobovalo rození mnoha levobočků a občasné onemocnění dolních cest- ne, dýchacích opravdu ne… Už tehdy se vědělo, že k zabránění početí a těchto onemocnění se od středověku užívaly ovčí střívka a rybí měchýřky. A proto se rozmohly pověsti o orgiích hlavně po povodních roku 1869. Tehdy se rozvodnil Mcelský rybník až k faře do podzámčí. Po povodních tam zůstaly desítky mrtvých kaprů a protože užvaněná mladá Dubová si nenechala průběh vítězné noci s princem pro sebe, získaly pověsti o orgiích na síle. Šest let poté vlk zardousil šest ovcí -naštěstí z druhé strany zámku a s orgiemi to tedy spojováno nebylo. Navždy tedy pravdou zůstává jen to, že pro šikovné všudypřítomné ruce šátralky prince Alexandra, mu děvčata – nejen z podhradí- přezdívaly:
„Ty můj pavoučku- Du meine Spinne.“
