Pozdě večer se pět táborových týmů se vydá do hlubokého, temného lesa.
„Najdi v lese co nejvíce schovaných vedoucích, abychom mohli nasbírat spoustu bodů.“ radí kapitánka Anička malému klukovi v týmu Kikujové.
„Jo, já to chápu panebože,“ vzteky odpovídá malý kluk jménem Matěj. Všechny děti svižně putují do lesa po všech stranách, jen Matěj běží tam, kam se nikdo nakonec nevydá. Čím více se oddaluje od ostatních dětí, tím více kolem sebe slyší uvolňující cvrččí orchestr. Začíná zpomalovat, snadněji se vyhýbá zákeřných větví a pařezů, které jsou hluboko zaháknuté v zemi. Náhle omylem drkne do něčeho, čemu se nedá říct pařez či spadlá větev od stromu.
„Co to je na zemi?“ ptá se šeptavým hlasem. Když se pozorně podívá na zem, spatří velkou oválnou tmavou věc obklopenou hromadou suchým listím. Najednou se z ležící věci prudce vynoří ruka, která okamžitě přitiskne Matějovo levé chodidlo. Matěj nestačí ani reagovat, kdo se ho dotkl, protože ta velká oválna věc byl schovaný vedoucí Jéňa.
„To ses lekl co?!“ odpovídá se smíchem Jéňa. Bylo to hned poznat, že se jedná o Jéňu, protože je podobný Ježíšovi. Jéňa se postavil na nohy, ukázal prstem do lesa a říká: „Pojď tudy Matěji, támhle je cesta do tábora.“
Jéňa a Matěj společně dorazí do tábora, přesněji do jídelního stanu, kde sedí hlavní vedoucí Míra a připisuje body týmů, kterým se podařilo najít schovaného vedoucího v zarostlém lese. Matěj přistupuje před Míru a sděluje mu: „Přinesl jsem s sebou Jéňu a patřím do týmu Kikujové.“
„Dobře, zapíšu si body pro Vás a můžeš hledat dál,“ odpověděl klidným hlasem Míra.
