RILKE NA LOUČENI - NAPSALA HANA HERMANOVÁ

Rainer Maria Rilke přijel na Loučeň poprvé jako patnáctiletý neduživý mladík. Mladý básník se právě nacházel v tak složité životní situaci, jakou můžou člověku způsobit jen muka dospívání. Rodiče ho na jeho naléhání osvobodili z vojenské školy v Hranicích na Moravě, kadetky, kde byla šikana součástí pedagogické metody, ale nesouhlasili s jeho dalším studiem. 

Mladý Rilke by se býval rád stal egyptologem nebo lékařem. Básníkova první láska skončila, jako později řada dalších, nešťastně. Jeho milá Anežka mu dala vědět, že vstoupí do kláštera. V tomto rozjitřeném rozpoložení ho rodiče vyslali na ozdravný pobyt na Loučeň. Společnost mu dělal oblíbený králík Erža a již méně oblíbená tetička.
Rilke zaslechl, že v loučeňském zámku panuje atmosféra příznivě nakloněná všemu krásnému a uměleckému a rozhodl se tedy vyžádat si u místního osvíceného panstva audienci. 

K jeho smůle však byla kněžna Marie právě na cestách, a tak básníka přijal kníže Alexandr, jehož těžiště zájmů nespočívalo ve veršotepectví. 

Rilke se vydal do zámku se svazečkem svých básní pod jednou paží a králíkem Eržou pod druhou, neb kdyby byl Erža ponechán s tetičkou o samotě, mohla by se mu stát ošklivá nehoda. Kníže mladíka přijal blahosklonně, leč poněkud roztržitě. Alexandrovy kočky se jaly okamžitě atakovat králíka Eržu. Po tomto malém extempore začal Rilke přednášet svým jedinečným stylem s rozmáchlými gesty a dramatickými pauzami. Pauzy dělal Rilke tak dlouhé, že se kníže Alexandr s ulehčením již několikrát domníval, že je přednes u konce, a vstal od stolu. Rilke však exaltovaně opět vykřikl a pokračoval. Nakonec Rilke knížeti věnoval svazek svých básní. Alexandr mu zlehka poklepal na ramena, slíbil mu, že mu jistě dá vědět, jak se mu verše líbily, a okamžitě odložil svazek do korespondenční složky „Nedůležité – vyhoditi“.
Zbytek svého pobytu odmítal Rilke vycházet ven, marně ho tetička lákala na špacíry ve svatojiřském lese, a očekával odpověď ze zámku. Ta však nepřicházela. Králík Erža onemocněl. Tetička onemocněla. Králík potřeboval obklady vlažné, tetička naopak studené. Nepraktický básník nebyl schopen si to zapamatovat a vlažné a studené obklady neustále zaměňoval. Tetička jeho péči přežila, králík Erža nikoliv. Ze zámku se nikdy neozvali.
Zklamaný Rilke v té době netušil, že až za dvacet let pozná tu pravou spřízněnu duši, Alexandrovu ženu kněžnu Marii, jež se stane jeho blízkou přítelkyní a důvěrnicí, a stráví na Loučeni mnoho dalších dní a večerů, kdy se jeho poezie dočká opravdového ocenění.