Jdu dlouhou chodbou, plnou různých ordinací, nejen těch přes hlavu a duši.
Procházím pomalu dál, rozhlížím se, automat na kávu nikde, WC pro pacienty zatím nevidím. Nevadí, zjistím později.
Na konci chodby postává pohledná, štíhlá slečna, celá v černém s pohledem upřeným do růžového mobilu. Třeba čte samé romantické zprávy, napadne mě.
Za ní už je jen prosklená stěna s výhledem na město. Teď v listopadovém ránu, zahaleném hustou mlhou. Po levé straně, na lavici, sedí, evidentně nervózní, muž středních let. Obdivuhodné, v listopadu jen v kraťasech. Levou nohou vydupává nepravidelný rytmus. Ještěže potichu, ten rytmus by určitě nebyl moc vyladěný, spíš takový disharmonický, jako odraz jeho rozpoložení. Vedle něj sedí nenápadná starší žena. Přichází další žena, odhaduji, tak 25+. ,,Kdo je, prosím, poslední k paní doktorce?“, zeptám se, rádoby bezstarostně. Ale cítím, jak mám sevřené hrdlo. Je mi trapně.
,,Já,“ přihlásí se moje vrstevnice ve věku 50 až smrt.
Lidé postupně chodí do ordinace a zase vycházejí. Někteří jdou ven brzo, to je dobře, aspoň nebudu dlouho čekat. Ti si jdou určitě jen pro další recept na své ,,lentilky“ k pohlazení chmurné mysli a duše. Před chvílí přišly tři dámy. Ozývá se smích. Hmm, to nebudou pacientky, asi návštěva. Slečna s mobilem prohodí, ,,paní doktorka má dnes narozeniny.“ Aha, hm, ach jo, ozývá se postupně v čekárně. Žena, čekající opravdu jen na recept, je velmi nervózní a nesměle ťuká na dveře. ,,Já měla přijít pro recept a jen ťuknout na dveře. Ťukám a nic se neděje. To je hrozný.“ Romský pár, sedící po mé pravici, začíná hlasitěji projevovat svoji nespokojenost a to přišli poslední. Musím se už smát našemu panoptiku.
Dlouho se nic neděje. Dlouho, to je, pro představu, dvě hodiny od mého příchodu.
Sedím, už mě bolí zadek. Zvedám se a jdu si prohlédnout letáčky. Na dveřích ordinace je plakát s velkým nápisem, Jak se projevuje ÚZKOST? Zůstávám před ním stát. Pod otázkou jsou barevné ikonky s krátkým textem.
Sotva slyšitelně si pro sebe povzdechnu. ,,Moje evoluce, to jsem to dopracovala.“
JsEm zvídavá. Ráda chodím k lékařům připravena, a tak si jednotlivé obrázky pozorně prohlížím.
Hledím na ikonky, čtu text pod nimi. Chápu je dobře? Dobře je za tři, aspoň mám prostor na zlepšení.
Takto jsem si ověřila, že kognitivní funkce mám zatím, z větší části, v pořádku. Lehce se uklidním. Začínám si znovu, systematicky, jeden po druhém, ty malé obrázky, prohlížet. Okamžitě mi k nim naskakují další slova, věty:
Jak se projevuje úzkost? Rizikové faktory, ikonky vlevo:
Lidé postupně chodí do ordinace a zase vycházejí. Někteří jdou ven brzo, to je dobře, aspoň nebudu dlouho čekat. Ti si jdou určitě jen pro další recept na své ,,lentilky“ k pohlazení chmurné mysli a duše. Před chvílí přišly tři dámy. Ozývá se smích. Hmm, to nebudou pacientky, asi návštěva. Slečna s mobilem prohodí, ,,paní doktorka má dnes narozeniny.“ Aha, hm, ach jo, ozývá se postupně v čekárně. Žena, čekající opravdu jen na recept, je velmi nervózní a nesměle ťuká na dveře. ,,Já měla přijít pro recept a jen ťuknout na dveře. Ťukám a nic se neděje. To je hrozný.“ Romský pár, sedící po mé pravici, začíná hlasitěji projevovat svoji nespokojenost a to přišli poslední. Musím se už smát našemu panoptiku.
Dlouho se nic neděje. Dlouho, to je, pro představu, dvě hodiny od mého příchodu.
Sedím, už mě bolí zadek. Zvedám se a jdu si prohlédnout letáčky. Na dveřích ordinace je plakát s velkým nápisem, Jak se projevuje ÚZKOST? Zůstávám před ním stát. Pod otázkou jsou barevné ikonky s krátkým textem.
Sotva slyšitelně si pro sebe povzdechnu. ,,Moje evoluce, to jsem to dopracovala.“
JsEm zvídavá. Ráda chodím k lékařům připravena, a tak si jednotlivé obrázky pozorně prohlížím.
Hledím na ikonky, čtu text pod nimi. Chápu je dobře? Dobře je za tři, aspoň mám prostor na zlepšení.
Takto jsem si ověřila, že kognitivní funkce mám zatím, z větší části, v pořádku. Lehce se uklidním. Začínám si znovu, systematicky, jeden po druhém, ty malé obrázky, prohlížet. Okamžitě mi k nim naskakují další slova, věty:
Jak se projevuje úzkost? Rizikové faktory, ikonky vlevo:
1. Peněženka - finanční potíže:
A kdo je nemá? Vždyť i miliardáři občas chybí nějaký ten milionek a on je v podobné prdeli jako já, když si nemůžu u stánku koupit espresso lungo za 46,-Kč, protože na něj nemám. On si holt nepořídí tu novou motorku Ducati Streetfigher V4, model z roku 2020 za 449 900,-Kč, protože na ni nemá.
To snad zná taky každý. Nedostanu se na vysněnou školu. Nezhubnu do kalhot. Upečený králík nebude dostatečně šťavnatý.
Bude se líbit tento vánoční dárek?
3. Obličej s úšklebkem a zvednutým obočím - podezíravost (u této ikonky jsem váhala co asi znamená) Pokračuji.
Podezíravost? Bodejť, to už není možný, to se všichni spikli? Proč zrovna já? To si na mě, tam nahoře, zasedli?
4. Poštovní obálka s obrázkem letadla směřujícího dolů - Špatné zprávy
Denně. Pro špatné zprávy si často nevšímám těch dobrých.
5. Dva mraky s blesky - Tragická událost
Jako sorry, ale první mě napadlo AC - blesk - DC, metalová skupina, nebo letní bouřka pročišťující vzduch, tak jaká tragická událost? No dobře, klid, pokračuji.
tragická událost. Zamyslím se. Její tragičnost se často proměňuje v čase, např.
Schovali mi dudlík. Eva chodí s ,,mým“ Vaškem. Ještě jsem to nedostala, zase jsem to dostala. Proč jsem si ho brala? Na hypotéku mám nízký příjem. Na tuto pozici mám moc zkušeností. Ještě jsem nebyla in a už jsem retro, zanotuji si s Ondrou, alias Xindlem X. Sakra, teď se mi ulomí tak krásně nalakovaný nehet. No, není to tragédie?
Pokračuji ve zkoumání plakátu.
Jak se projevuje úzkost? Symptomy ikonky vpravo:
1. Postel - Problémy se spánkem
Většina lidí, ať už ze stresu, smutku, strachu, nervozity nebo velkého těšení se.
2. Terč, vypadá jako terč na šipky - Roztěkanost. No, tak to chtělo hodně fantazie.
Kde mám klíče? Jejda, ještě mám rozepsaný email Elišce. Vypnula jsem sporák, zavřela okno? Klíče! Chodba, koupelna, kuchyň. No super, tak dnes jsou v lednici.
Ty jo a zpátky domů. Já si nedala sukni, jdu v kabátku, ale jen ve svetru a silonkách.
3. Srdce s šipkou, ale takovou protkanou, jako ze špagátku, co se vlní - znázorňuje zrychlený tep. Proboha, Kdo to vymýšlí?
Nevím, neznám, neměřím.
4. Obličej, obočí dolů, ústa do tvaru písmene O - Obavy
Neujede mi šalina? Co ty barvy na šátku, ladí? Nepůsobím moc upjatě, staře, unaveně, nebo moc free, sebevědomě, alternativně? Jsem dost pokorná, štíhlá, uctivá, asertivní, nasertivní. Jsem dostatečně dost?
5. Zase obličej, po kterém stékají čirůčky potu - Nadměrné pocení
Chacha, cheche, chichi. Si dělají srandu? Žena na prahu třetí dekády se potí. Potí se neplánovaně a spolehlivě v nejméně vhodný okamžik.
Co může pomoct. Velký nápis přes dvě třetiny plakátu. Ikony kolem odpovídají.
Komunikace
S kým, kde, jak? Už nemáš sílu poslouchat blbý kecy, co máš a nemáš dělat, no a ostatní mají dost těch tvých řečí, protože všichni mají své starosti.
Kdo je zvědavý na člověka s úzkostí v úzkých, že?
S kým, kde, jak? Už nemáš sílu poslouchat blbý kecy, co máš a nemáš dělat, no a ostatní mají dost těch tvých řečí, protože všichni mají své starosti.
Kdo je zvědavý na člověka s úzkostí v úzkých, že?
Procházky
To já ráda. Ale, chodit sem a tam, stále stejné trasy? Listy na stromech už zdravím. ,,Ahoj, dlouho jsme se neviděli, máte nový přeliv, z letní zelené, přes jemně zlato-žlutý melír až do říjnové hnědé a bum, v listopadu jste upadly.“ Stromy se mi občas smějí. ,,Panečku, neviděli jsme se tři dny, to jsi objevila nějakou novou trasu?“ Zkrátka zoufalec na zdravotní procházce, co budu dělat za dvacet let?“
Spánek
Opět spánek. Špatný spánek jako symptom, dobrý spánek jako pomoc.
Kreativní činnost
Hmm, to já ráda. Jen mi to poslední dobou nedávalo smysl, radost jsem nějak ztratila.
Ovoce
Jo, jablka, švestky a hrušky, ty mám nejraději. Ale teď je nemám, už nebydlím v domě se zahradou. Bydlím ve městě v paneláku a na pajtl není kam. Na pajtl, rozuměj, sběr kvalitního ovoce u sousedů, kteří necourají po procházkách a raději dělají něco užitečného.
Pozitivní myšlení
Hm, zapeklité. Co to je? Lhaní si do kapsy, že je všechno bezva, přitom jsi totálně v… , doplň si každý sám? No, přiznejme si, pozitivní myšlení je kec 21. století.
Přemítám, není lepší si přiznat. ,,Jsem v háji, ale nemíním v něm zůstat dlouho!
Jen co si odpočnu, naberu sílu, rozmyslím si co a jak, jedu dál. Tomu mohu říkat pozitivní myšlení.
Meditace
Dnes medituje snad i moucha na hromadě h…, na jakékoli hromadě.
Ale proč ne? Meditujme, ztišme se, pak uslyšíme to něco v nás. Uslyšíme i všechny kolem nás.
Pravidelný pohyb
Zamyslím se, že by pilates, jóga, čchi-kung? Možná. Zasním se. Není nad takové to domácí pocení se. Na tom, kdysi cizím, těle. Posiluje imunitu a víte, co od něho můžete čekat. Někdy i překvapí a už si ani nedovolí kritizovat nějaký ten faldík navíc. Pocení při tom není nadměrné, u pomalého pohybu si i zameditujete. Při troše fantazie provozujete kreativní činnost, jdete se projít minimálně do koupelny, komunikujte tak, že i občasný něžný popis vyloudí cosi o ovoci. Třeba o bobulích, citronech, hruštičkách, či melounech.
Následně klidně a sladce usnete jako po úspěšné psychoterapii, tu doporučuje další ikonka. Poslední ikona vyzývá k návštěvě lékaře. Šťastlivci, mající za partnera zdravotníka to mají komplet už při tom pravidelném pohybu.
Na ikonku návštěva lékaře, poslušně hlásím. ,,Tak jsem tady.“
,,Může další,“ ozve se z ordinace.
To já ráda. Ale, chodit sem a tam, stále stejné trasy? Listy na stromech už zdravím. ,,Ahoj, dlouho jsme se neviděli, máte nový přeliv, z letní zelené, přes jemně zlato-žlutý melír až do říjnové hnědé a bum, v listopadu jste upadly.“ Stromy se mi občas smějí. ,,Panečku, neviděli jsme se tři dny, to jsi objevila nějakou novou trasu?“ Zkrátka zoufalec na zdravotní procházce, co budu dělat za dvacet let?“
Spánek
Opět spánek. Špatný spánek jako symptom, dobrý spánek jako pomoc.
Kreativní činnost
Hmm, to já ráda. Jen mi to poslední dobou nedávalo smysl, radost jsem nějak ztratila.
Ovoce
Jo, jablka, švestky a hrušky, ty mám nejraději. Ale teď je nemám, už nebydlím v domě se zahradou. Bydlím ve městě v paneláku a na pajtl není kam. Na pajtl, rozuměj, sběr kvalitního ovoce u sousedů, kteří necourají po procházkách a raději dělají něco užitečného.
Pozitivní myšlení
Hm, zapeklité. Co to je? Lhaní si do kapsy, že je všechno bezva, přitom jsi totálně v… , doplň si každý sám? No, přiznejme si, pozitivní myšlení je kec 21. století.
Přemítám, není lepší si přiznat. ,,Jsem v háji, ale nemíním v něm zůstat dlouho!
Jen co si odpočnu, naberu sílu, rozmyslím si co a jak, jedu dál. Tomu mohu říkat pozitivní myšlení.
Meditace
Dnes medituje snad i moucha na hromadě h…, na jakékoli hromadě.
Ale proč ne? Meditujme, ztišme se, pak uslyšíme to něco v nás. Uslyšíme i všechny kolem nás.
Pravidelný pohyb
Zamyslím se, že by pilates, jóga, čchi-kung? Možná. Zasním se. Není nad takové to domácí pocení se. Na tom, kdysi cizím, těle. Posiluje imunitu a víte, co od něho můžete čekat. Někdy i překvapí a už si ani nedovolí kritizovat nějaký ten faldík navíc. Pocení při tom není nadměrné, u pomalého pohybu si i zameditujete. Při troše fantazie provozujete kreativní činnost, jdete se projít minimálně do koupelny, komunikujte tak, že i občasný něžný popis vyloudí cosi o ovoci. Třeba o bobulích, citronech, hruštičkách, či melounech.
Následně klidně a sladce usnete jako po úspěšné psychoterapii, tu doporučuje další ikonka. Poslední ikona vyzývá k návštěvě lékaře. Šťastlivci, mající za partnera zdravotníka to mají komplet už při tom pravidelném pohybu.
Na ikonku návštěva lékaře, poslušně hlásím. ,,Tak jsem tady.“
,,Může další,“ ozve se z ordinace.
,,Dobrý den.“
,,Dobrý den, prosím, posaďte se.“
,,Děkuji.“
Rozhlížím se, všude kolem, na bílých zdech, zajímavé obrazy, takový pel-mel, asi dárky. Cítím kouř, ale nevidím oheň ani popelník. Paní doktorka v temném, řekla bych, pankáčském, ale elegantním oblečení. Upnutá halenka, volná sukně. U pasu kožená taštička. Pomalu potahuje z elektronické cigarety. Mladistvý vzhled, sympatická tvář.
Nejdříve si vyslechnu podrobnosti o předchozích návštěvnicích v ordinaci. Jaké to bylo milé překvapení, které se nedalo odmítnout. Co, kdo, s kým pro koho a jak, co jim věnovala, oni jí, a, a, a..
,,No a co vy tady? Co spolem máme?“ zeptá se.
Rozhlížím se, všude kolem, na bílých zdech, zajímavé obrazy, takový pel-mel, asi dárky. Cítím kouř, ale nevidím oheň ani popelník. Paní doktorka v temném, řekla bych, pankáčském, ale elegantním oblečení. Upnutá halenka, volná sukně. U pasu kožená taštička. Pomalu potahuje z elektronické cigarety. Mladistvý vzhled, sympatická tvář.
Nejdříve si vyslechnu podrobnosti o předchozích návštěvnicích v ordinaci. Jaké to bylo milé překvapení, které se nedalo odmítnout. Co, kdo, s kým pro koho a jak, co jim věnovala, oni jí, a, a, a..
,,No a co vy tady? Co spolem máme?“ zeptá se.
,,Já jsem Vám, před více jak měsícem, volala a vy jste mě objednala. Byla jsem už ze sebe zoufalá. Ze svých nálad a destruktivních myšlenek.“
,,Dobře, zapíšu si vaše osobní a kontaktní údaje, povídejte.“
A tak mluvím páté přes deváté.
Na stole vibruje mobil.
,,Někdo vám volá,“ sděluji.
Dlouhý hovor, ve dveřích se objeví Romka, která seděla v čekárně.
Tykají si a řeší spolu neschopenku pro někoho, kdo tam není a blá, blá.
Po odchodu si paní doktorka povzdechne.
,,To jsou dneska lidi.“
Reaguji rychle.
,,Promiňte, ale já bych ju poslala do prdele.“
Zvedne oči, usměje se a pokračujeme.
Blížíme se, po cca dvaceti minutách, do finále.
,,Napíšu vám střední depresi a tyto prášky. Chce se mi hrozně čůrat,“ pronese, ,,fakt musím, ale nechce se mi přes tu čekárnu naštvaných pacientů.“
,,Kdo močí předčasně, nepozná rozkoši,“ pronesu ledabyle.
,,Napíšu vám střední depresi a tyto prášky. Chce se mi hrozně čůrat,“ pronese, ,,fakt musím, ale nechce se mi přes tu čekárnu naštvaných pacientů.“
,,Kdo močí předčasně, nepozná rozkoši,“ pronesu ledabyle.
,,To neznám, to je dobrý,“ projeví zájem o historii této hlášky, paní doktorka.
V rychlosti vysypu tu 25 let starou historii.
,,Už fakt musím.“ trošku nakrčí nos, odborná lékařka. Vypadá docela zoufale. ,,Ti mě sežerou, když tak dlouho čekají.“
,,Může jít další,“ pronese do čekárny, když vycházíme. ,,Aspoň mi to pohlídáte,“ usměje se na vcházející pacientku.
Dávám paní doktorce přednost na chodbě, ať se rychleji dostane k cíli.
,,Může jít další,“ pronese do čekárny, když vycházíme. ,,Aspoň mi to pohlídáte,“ usměje se na vcházející pacientku.
Dávám paní doktorce přednost na chodbě, ať se rychleji dostane k cíli.
,,Ne děkuji, já musím dolů za lékárnu, my to máme jinde než pacienti.“
Když mě míjí, zrychluje krok a hlasitě do ticha pronese.
Když mě míjí, zrychluje krok a hlasitě do ticha pronese.
,,Nejlepší šukačka je s plným močákem.“
Zastavím se, oči vykulené, ústa mám ve tvaru písmene ,,A“ i ,,O“ dohromady. Koutky úst letí nahoru, začnu se smát.
Chci se zeptat, zda je to její zkušenost, ale předběhne mě: ,,Ženský močák, psali to v odstínech, v té knize 50 odstínů.“
A je v trapu, teda na zaměstnaneckém WC. Mezitím se v chodbě, jak na povel. Pozor! Vlevo hleď! zvednou hlavy skloněné nad mobily. Asi nevěří svým uším. Raději se neotáčím.
Mířím přímo do dveří lékárny. Přistupuji k okénku výdej na recept, zarazím se. Mám si ty prášky vůbec vyzvednout?
Vždyť my jsme všichni Gogo.
Mířím přímo do dveří lékárny. Přistupuji k okénku výdej na recept, zarazím se. Mám si ty prášky vůbec vyzvednout?
Vždyť my jsme všichni Gogo.
