Uvozovací věty

René Nekuda

Zadání:
Vynechte uvozovací větu a vymyslete, jak hrdinka např. řvala.  Zůstane jen přímá řeč a nálada.
„Podej mi tu tužku!“ zařvala na něj.
„To, co jsme spolu prožili, bylo moc krásné,“ rozbrečela se.
„Vlastně na vaši nabídku nemůžu přistoupit,“ nemotorně se pokoušel vyhnout souhlasu.

„A sakra…“ nadával pět minut na rozlitým vínem.

1. „Podej mi tu tužku!“ zařvala na něj.

„Podej mi tužku! Vidíš, že mám otevřený notes, šátrám po stole a hrabu se v šuplíku, jak chudá holka v kufru! Proč asi potřetí říkám: Musím si zapsat!“
Marek Bucko  

,,Podej mi tu tužku! Posloucháš mě vůbec?! Neslyšel jsi mě snad?! Čím si myslíš, že budu psát?!"
Adéla Pokorná

"Člověče ty jsi snad hluchej. Kolikrát ti mám opakovat - podej mi tu tužku! Sedíš si na uších? Podej mi tu tužku!" 

Michal Kovařík

2. „To, co jsme spolu prožili, bylo moc krásné,“ rozbrečela se.
„To, co jsme spolu prožili, bylo moc krásné, ale jeho mám opravdu raději. A tak, jak je to teď, ubližuji vám oběma. Chtěla bych, abychom zůstali alespoň kamarády. Nechci tě ztratit ze svého života.“
Marek Bucko  

"Proč, řekni mi proč. Co jsem udělala špatně, kde jsem udělala chybu? Vždyť jsi mi říkal, že je to to nejlepší, co jsi kdy zažil. A já ti tolik věřila..."

Michal Kovařík 

3. „Vlastně na vaši nabídku nemůžu přistoupit,“ nemotorně se pokoušel vyhnout souhlasu.

„No… víte… děkuji… ale… na tu vaši nabídku jaksi… nemohu přistoupit…“

Jana Buchalová

„Vlastně na vaši nabídku nemůžu přistoupit, nevím, co by tomu řekly děti a manželka. O koupi s více než poloviční slevou přece nemohu rozhodnout sám. A nechápu, proč se ptáte na oděvní zvyklosti v naší rodině- ale pokud vás to tedy zajímá, tak kalhoty u nás nosíme dle počasí všichni čtyři. Syn, dcera, manželka a koneckonců i já…“
Marek Bucko  

,,Vlastně na vaši nabídku nemůžu přistoupit. Žena by mě zabila, nedostal bych se ani za vrata, bohužel omlouvám se, nepůjde to!"

Adéla Pokorná

"Víte, já si to musím ještě rozmyslet a všechno znovu spočítat. Mám náročného šéfa, chce to mít vše 100x propočítané. Jak říkám, musím si to ještě jednou celé projít a pak se vám ozvu."

Michal Kovařík

4. „A sakra…“ nadával pět minut na rozlitým vínem. 

„Do prdele, to bych se z toho posral, takový drahý víno a teď je na zemi vole, na zdi, střepy všude, z pod tý ledničky ho už vůbec nedostanu… to tu bude smrdět… Ježiši Kriste, kdyby aspoň bylo bílý, ty vole.“

Jana Buchalová

Cvičení vymyslel lektor tvůrčího psaní René Nekuda