Já jsem víno mimořádné, ojedinělé, vzácné. Jsem démon, radost, vášeň. Proč jsem tak výjimečné? Chcete to vědět? Samozřejmě, že ano. Ale to je naprosto tajná záležitost. Kdybych vám to sdělilo, přijdu o svoji unikátnost. Tu záhadu zná jen několik lidí. Všichni jsou z rodu Turn-Taxisů. Někteří z nich už nejsou mezi námi. Tedy mezi vámi. Neodnesli si svoje tajemství do hrobu, jak se u vás říká. Předává se z generace na generaci.
Pro mě jsou půda a skála zrození i zánik. Ve skalách hledají kořeny skuliny a hluboko v zemi si berou ty nejvzácnější živiny. Kmeny pokroucené jako tělo starého člověka stojí v řadách a jsou propojeny větvemi, jako když se drží za ruce lidé. Listy dýchají slaný mořský vzduch a mořský vítr je hladí a laská.
Přes sluneční jas vidím skalisko nad mořem. A kamenný hrad Duino. Pokukujeme na sebe už celá staletí. Máme oba stejné majitele Turn-Taxisy. Jsem nejraději, když mě pijí právě oni. Vědí, že nejsem jenom červené. Chválí mě a mluví se mnou. Ne tedy všichni. Ti, kteří vědí, jaká síla a kouzlo je ve mně. Ti, kteří poznali, že mohu být radost, ale mohu být i zkáza. V tom je moje tajemství, odlišnost, kouzlo.
Bojíte se? Jen se napijte! Uvidíme, co to s vámi udělá.
Editovaný text pro knihu
Když mě pijí mí vznešení páni, chválí mě a mluví se mnou. Jen Thurn-Taxisové vědí, jakou sílu ukrývám. Během staletí pochopili, že přináším radost, ale mohu být i zkázou. V tom je mé tajemství. Jsem výjimečné, jiné...
Pro mě jsou půda a skaliska zrození i zánik. Moje listy dýchají slaný vzduch, mořský vítr je hladí a laská. Mé pokroucené kmeny připomínají tělo starého člověka. Stojí v řadách propojených větvemi, jako když se drží za ruce lidé. Kořeny pak hledají ve skalách skulinky, aby si hluboko v zemi vzaly ty nejvzácnější živiny. Jaké? To poznání střeží jen několik zasvěcených a předávají ho z generace na generaci.
Přes sluneční jas vidím skalisko nad mořem a na něm kamenný hrad Duino. Hledíme na sebe už od pradávna. Máme oba ty stejné pány.
