Přeci jen, tak často se to nestává,
abychom spolu
u jednoho stolu
vedly rozhovor plný bolu.
Co tě trápí, můj člověče po světě chodící?
Možná, že vypadá to jako voda na plicích,
ale je to tak trochu o lidských opicích.
O jejich hádkách, potyčkách a bitvách uvnitř nás.
O tom, jak zabít moře krás.
O tom, jak utopit naději a víru.
O tom, jak vzít si pro sebe od druhého jeho sílu.
Co tě trápí, má duše bolavá?
Už nic, člověče. Přede mnou je dálava.
Co tě trápí člověče, po světě chodící?
Už nic, duše má laskavá, hladící.
Stojíme spolu na rozcestí.
Našli jsme, duše má, spolu štěstí.
