Linda zastavila žlutý Ford Galaxy u krajnice ztichlé ulice, přesně v místě, které jim Charlie označil na mapě. Rukama pevně svírala volant, aby ostatní neviděli, jak se jí nekontrolovatelně třesou. Cestou do kopce se auto pěkně zapotilo a z kapoty sálal teplý vzduch.
Oprýskaný špinavý vůz působil v luxusní čtvrti se zelenými trávníky a vysokými borovicemi zcela nepatřičně. Kdyby byl den, zřejmě by zaujal některého obyvatele natolik, aby na něj upozornil strážníka.
Byla ale teplá srpnová noc a obyvatelé Benedict Canyonu zřejmě, stejně jako strážníci, klidně spali ve svých obrovských domech za vysokými ploty s elektronicky zabezpečenými branami.
Tex, rozvalený na předním sedadle vedle Lindy, se otočil na další dvě dívky, které ve voze cestovaly s nimi. Usmíval se od ucha k uchu a beze slova pokyvoval hlavou, zřejmě do rytmu nějaké písničky. Ta však hrála jen v jeho hlavě.
Patricie, která seděla na zadním sedadle za řidičem, mu úsměv oplatila. Susan, poslední z osazenstva auta, vypadala duchem nepřítomná. Zírala z otevřeného okýnka na vstupní bránu s dlouhou příjezdovou cestou, na které se pyšně vyjímaly velké číslice 10050.
„Kdyby to Charlie dovolil, mohli jsme si jet někdy do hor zalyžovat,“ řekla zasněně do ticha. „Když jsem byla malá, rodiče mě brali k jezeru Tahoe.“
„Já nikdy nelyžoval, lyžují jen pracháči,“ odvětil Tex a při slovu pracháči, se mu nenávistí zkřivil obličej.
„Kecáš, od olympiády v šedesátým už lyžuje kde kdo. Někde jsem četla, že Disney chce v horách postavit pravou alpskou vesnici, někde mezi Los Angeles a San Franciskem. To bude teprve v Kalifornii lyžařů, uvidíš,“ odsekla mu Susan, aniž by odvrátila pohled od číslic na vysoké bráně.
„Mě rodiče vzali akorát tak do prdele,“ smála se hlasitě Patricie.
„Rodiče jsou zmetci,“ přitakal Tex. „Myslí si, že všechno ví nejlíp, a přitom neví lautr nic. Teď jsme tvoje Rodina my.“
„Přesně, ale babičku jsem měla ráda, ta byla hodná. Vždycky říkala, děvče, ty se v životě neztratíš, ty něco dokážeš“.
Susan po těch slovech konečně odvrátila pohled od brány, rozšířenými zorničkami se podívala na Patricii a obě se daly do hurónského smíchu.
„Tak jo, jdeme na to,“ zavelel Tex, sebral z podlahy dlouhý nůž, zkontroloval pistoli zastrčenou za pasem, vysoukal se z vozu a se skřípěním zabouchl dveře oprýskané žluté fordky. V hlavě mu běžela jediná myšlenka.
"Jsem ďábel a dělám ďáblovu práci!"
 |
| Sharon Tate |
„Všichni znáte ty scény z amerických westernů, kde chlapi seděj okolo ohně. Vy víte, že nazítří bude přestřelka, protože šerifové už po nich jdou. Postavy popíjejí whisky z plecháčků a vyprávějí si takový: „Víš, já ti něco povím, říkal to už můj táta… že správnej chlap musí mít vždycky teplý prádlo.“
Takhle filozofují, říkají si banality… a tím se zvyšuje napětí před závěrečným bojem... zatímco v jiné části příběhu by to vůbec nefungovalo,“ vysvětloval nám na Loučeni Milan Šteindler. A právě taková scénka "před bouří" je vaším úkolem.
 |
| Tenkrát v Hollywoodu je americký film režiséra Quentina Tarantina, který se odehrává na pozadí vraždy Sharon Tate. |
