Fotbal a kronika - napsala Míša Čápová

Už pár let se snaží Karolína Thurn-Taxis dát dohromady pozoruhodnou historii jejich rodu. Na dnešní odpoledne si naplánovala další část tvoření. Proč také ne. Za zády jí ševelí vítr, Gustav právě ve stájích pomáhá rodit hříbata a bratrovy děti už také vyrostly z dětských hrátek. Tudíž nehrozí, že jí každou chvíli některé z nich vtrhne do pracovny a bude chtít zavázat tkaničku, najít panenku nebo zamaskovat nějakou klukovinu. Ne, že by jí to nechybělo, milovala je, ale co si budeme namlouvat, klid je klid. A na Loučeni je na ticho spolehnutí.
Karolína usedla ke svému pracovnímu stolu a píše. Náhle mezi papíry přistává zabahněný fotbalový míč.
K: Alexandře, to nemyslíte vážně. Branka je na opačné straně.
A: Tetinko, promiňte, fouká vítr.
K: Vidím. Zrovna jsem chtěla zavřít okna. Ještě štěstí, že jste je tou koulí nezničil.
(rychle rovná rozházené poznámky)
Nerozum, hotový nerozum! (mumlá si pro sebe, pak se otočí i na návštěvníky)
K: Mám v úmyslu věnovati bratrovi, u příležitosti 150. výročí usídlení Thurn-Taxisů v Řezně, okomentovaný rodokmen s osobními vzpomínkami. A jestli mi ještě párkrát rozčísnou stůl, zbude mi místo zápisků akorát tak tíseň na hrudi. O tu vážně nestojím!
(vyklání se z okna)
K Sašo? Hledám tvého tatínka.
A: Je se strýčkem ve stáji, znáte ho.
K: Hm, to ho k dějepravě nedonutím. Potřebuji vědět, jak to bylo s tetičkou Nene. Otec vyprávěl, že jsme nejprve měli mít v rodině Sissi, ale cožpak mohu napsat, že ji odlákal sám císař? To se rovná velezradě (vrtí se na židli a přemýšlí, jak dál. Otočí se opět k návštěvníkům).
Je jaro a já jsem teprve u bratranců. Chybí mi ještě celá naše větev, o Rudolfovi bych raději nepsala… A až budu větvit moji rodinu, škoda mluvit! Prázdno, v mé odnoži pusto, prázdno.
A: Teti, co naříkáš? Otec už běží, Aténa porodila.
K: Skvostné, nepošla. Bude nadšený a rozpovídá se mi jedna báseň.
A bratr: Sestřičko, žádala sis mne? Schnell, bitte, nespal jsem od půl páté.
K: Pamatuješ si na tu historku s Nene?
A bratr: Aby ne, Max si tím hodně pomohl. Být v přízni se samotným císařem, tomu říkám dostat se
do vyšších kruhů. Akorát, chudák, brzo umřel. To je pro tu tvou kroniku? Ne, abys tam císaře pomluvila! Slyšel jsem, že je to místy jak plkání dvorních dam.
K: Plkání, plkání! Je to náš život a velmi mě to naplňuje. Nikoho sice nešetřím, ale jsem diskrétní! Náš tatíček také nebyl svatoušek a píšu to tam? Ne! (nafoukne se a dotčeně odchází z místnosti).

Kniha Karolíny byla opravdu vydána. Jmenovala se Kronika panství Dobrovice a Loučeň, stejně jako mladší (české) linie knížecího domu Thurn-Taxisů. Byla dokončena roku 1900.