Ty víš, že neříkám Ti přeci, kolik mě bolí věcí. Já vím, že neříkáš mi stále, co Tě trápí. A tak dále … Ty víš, že neříkám Ti, co mě bolí vtaženo do soukolí. Já vím, že nikdy nikomu si nebral. Nikdy ničeho ses nebál. Já vím. Konečně. Už. Pro mě opravdový jsi muž.
Hana Kavalová publikuje své básně na blogu Hanlen.