Líný chod - napsala Barbora Nováková

Navštívil mě vynálezce pily.
Byl u nás už týden. Byl malý, shrbený, neuměl mluvit a tvořil obrázky do hlíny a na zdi obrázky. On měl největší radost z kříd a pily, kterou pořád v různých formách kreslil a já věděla, že mi říká: Tohle jsem vymyslel já a můj táta měl vůbec tu největší radost, že je tady. Říkal, že si nás vyvolil a přišel nás navštívit z daleké minulosti.
Každý den jsme si povídali přes obrázky a já ho učila mluvit. Moc mu to nešlo, tak jsme mu doma říkali líný chod (jako lenochod), bylo to hezké jméno vhodné pro pravěkého muže. On je velkou součástí naší historie, tak jsem z jeho obrázků na jeho počest napsala příběh, který vám on sám řekne, až ho naučím mluvit.
To byli ještě doby, kdy lidé překousávali klacky, byť by je jinak nepřepůlili. 

Tu takhle jednou Líný chod se zase snažil rozlomit klacek a kousal do něj už skoro půl dne. Už ho bolely panty, zuby měl celé otupělé a měl plnou pusu třísek. Najednou se ozve rup a milému Línému chodu vypadnul zub. 

,,Což si musí lidé zuby na lámat? Ale já to takhle nenechám,“ hudroval a šel si zchladit hlavu do lesa.
Jen tak se procházel a tu najednou spatřil nějakou kamennou tyč s ostrými záhyby, dá-li se to tak nazvat, a zvednul ji ze země, aby si ji mohl lépe prohlédnout. 

,,Au!“ vykřikl Líný chod, když omylem sáhnul na jeden zub, který mu způsobil krvavý šrám. I pomyslil si: ,,Když si lidé musí zuby na klackách tupit, tak proč by se nedalo použít tohle. A jak si usmyslil, tak udělal.
Dotáhnul ozubenou tyč domů a tam k němu přidělal držák, aby se už o zuby nemohl nikdo pořezat, a šel řezat klacky. Všimli si ho místní lidé, co právě překousávali klacky na podpal, a šli se kouknout, cože to má za nástroj, že se mu klacky lámou pod rukama , jako kdyby byly z té nejměkčího dřeva. 

I zalíbil se lidem ozubený nástroj a začali mu říkat…inu, pila. Lidé pilu postupem let vylepšovali a vylepšovali, ale jméno pila jí zůstala dodnes.

Zadání:

Vyberte si nějakého vynálezce z historie a pošlete ho do dnešní doby.