Malá Lidka právě přiletěla domů ještě celá udýchaná a trošku kulhala na levé křídlo. "Máš velké štěstí, že ta holčička, co ses jí zapletla do vlasů, zůstala klidná a řekla svojí mamince, že má včelku ve vlasech," utěšovala ji Andělka, když si vyslechla příběh té maličké.
"To pochroumané křídlo se ti brzy zahojí. Ale vidím, že jsi ještě pěkně vyděšená! Vůbec se nedivím..." na chvilku ztichla včelka Andělka a v očích se jí zalesklo při vzpomínce. "Je to několik dní, co si naše kamarádka, vyhladovělá po dlouhé zimě v úlu, taky popletla lízátko s květinou. Jenže ta lidská holka se po ní tenkrát ohnala a ona nechala zapíchnuté žihadlo v její ručce. A to je, pro nás včelky, konec," dodala smutně Andělka.
"Je moc dobře, že o tom s vámi včelí královna mluví a že o tom mluví i lidský mámy. Vždyť i ony ví, že nás jedno jediné píchnutí žihadlem může stát život. Přitom se nikomu nemusí nic stát, když k sobě budeme všichni pozorní a zůstaneme klidní," pohladila Andělka malou včelku po bolavém ramínku. A ta už věděla, příště si dá velký pozor na to, kam si sedá.
