„Tak se ukaž, Hansi,“ říká si sám pro sebe a hlavou mu proběhne vzpomínka na jeho první noční „práci“. Není však čas na vzpomínání. Na radniční věži právě odbyla třetí hodina ráno.
Hans vzal do ruky univerzální patentní klíč a strká jej do prvního zámku, do druhého otvoru vsune svoji planžetu a zatímco nastavuje na číselníku obvyklou řadu čísel 555, zostra páčí šroubovákem proti okovaným pantům. Očekávané povolení kliky nenastalo.
Co se stalo? Kde je chyba? Ruce se mu začínají pomalu potit, ještěže má kožené rukavice. Druhý pokus, opřel se trezoru a opět bezúspěšně. Operace, která má trvat několik okamžiků se nebezpečně prodlužuje. Probleskne mu hlavou, že ty dva omráčené hlídače měl svázat trochu lépe. Trezor nadále odolává a Hansovi je jasné, že takto by tu mohl být do rána. V tu chvíli ho napadne zkontrolovat nenápadný štítek na levém boku trezoru. Rok výroby 1943, tedy letošní série, se kterou se ještě nesetkal. Co teď?
Přistupuje ke kovové skříni a opakuje celý postup znovu a jako číselnou kombinací zkusí 888.
Chvíle úlevy. Dvířka se otevírají a ve svitu baterky vidí to, kvůli čemu je tady. Svázané desky se soupisem majetku nepohodlného obyvatelstva v celém okrese. Srdce mu bije radostí i napětím.
Svůj úlovek i nářadí ukládá do ruksaku a míří po paměti dlouhou chodbou směrem ke schodům dolů. V tu chvíli uz průjezdu ale slyší rychlé kroky a svit baterek dokazuje, že hlídka je zpět na nohou, protože radniční hodiny zapůsobily jako budíček.
Záhy lituje, že je nezabil. Není kam se schovat, musí se dát na útěk. Škobrtá a padá na zem. V tu ránu na něj dopadnul paprsek ze svítilny.
„Halt, hande hoch!“
Musí zmizet za každou cenu, sebral se a zamířil zpět do místnosti, kterou již zná. Jsou tu dvě vysoká okna v prvním patře, jediná cesta úniku. Teď nebo nikdy. Otevře okno, nadechne se a skočí.
Zadání: Napište příběh, který bude končit větou: NADECHNE SE A SKOČÍ.
Zadání: Napište příběh, který bude končit větou: NADECHNE SE A SKOČÍ.
