Nepamatuji si, kde se to místo nacházelo, ani jak kostel kam nás vzali přesně vypadal, ale pocit, který mě pohltil, když jsem vešla dovnitř je stále stejně silný.
Na všech stěnách kostelíčka se vyjímaly vitráže vyrobené z barevných sklíček, které hrály všemi barvami, díky letnímu slunci procházejícím skrz. Tolik různých odstínů jsem najednou ještě niky neviděla. Jako bych se přemístila úplně na jiné místo v odlišném světě. Všechny sochy nacházející se uvnitř vypadaly vesele, I když některé z nich vyobrazovaly smutný námět. Bohužel jsem to místo již znovu neobjevila, ale stále doufám že se tam ještě někdy podívám.
