V poslední době se dějí divné věci a zdá se, že v tomto prostoru operuje ještě někdo jiný. Lehký jako přízrak a ničivý jako smrt. Jednou za čas zemře někdo z jeho lidí. A nejenom z nich. V potoce Fritigernus před týdnem objevil dívku.
Voda mnohé smyla, ale přesto bylo vidět, že před smrtí hodně vytrpěla.
Divné ticho.
Alarik vchází do stanu.
Znovu dusot, tentokrát mnohočetný.
"Alariku, kde jsi? Jsi v pořádku?"
Jeho chlapi seskakují s koní a ženou se k němu. Přes jeden z koňských hřbetů visí tělo.
Fritigernus.
Alarik zaburácel: "Co se děje?"
"Nevíme, pane,...Fritigern..."
"Co?"
"Asi nepřežije..."
"Co je mu?"
"Bodná rána blízko srdce..."
"Dýchá?"
"Slabě..."
"Položte ho na lůžko a sežeňte kořenářku..."
"Ermana už pro ni jel, za hodinu bude zpátky."
"Za hodinu může být po všem. Sundejte mu opatrně zbroj a dejte mu pít. Jak se mu to stalo?"
Nikdo neví.
"Kde?"
"Asi u hrobu tý holky."
Zbrojnoši snímají tělo z koňského hřbetu a neohrabaně kladou na lůžko. Raněný je v bezvědomí. Uvolňují mu oděv a omývají krev. Fritigern občas zasténá. Když se zdá, že trochu vnímá okolí, skloní se nad ním Alarik a odezírá: "še...dý"
Šedý co? Šaty? Výzbroj? Vlasy? Fousy? Kord?
Fritigern neodpovídá a znovu upadá do bezvědomí. Chlapi dělají co mohou, dokonce mu kapou do úst kořalku, ale dusí se a je mu hůř. Jeho stav se horší každou vteřinu.
Lapka Odot ho drží za ruku. Ale ne proto, aby mu dodal sil. Má na ní pěkný prsten s pečetí.
Vrací se Ermana. Sám.
"Kde máš kořenářku?"
"Zmizela."
"Kam?"
"Nikdo neví. Je pryč už víc než týden. Prý hledá dceru."
Alarikem projede podezření a blýskne očima po druzích.
"Chlapi...Fritigern..?"
"...ne, ten jedinej ne. Ten ji jenom našel a pohřbil."
Alarik zažene Odota a bere umírajícího Fritigerna za ruku. Vzduchem zasviští šíp a probodne mu srdce.
Horda se rozprchne.
Poslední, co Alarik vnímá, jsou velké, šedé oči, plné zoufalství a nenávisti, které se nad ním sklánějí.
Pak zazní dusot vzdalujících se koňských kopyt a svět se rozplyne.
