...řada lidí je obdařena něčím mimořádným ale většinou na úkor něčeho jiného. A tak se může stát, že ustrneme v závrati nad čímsi obřím a nositel toho něčeho z výšky zkoumavě hledí, jak k němu natahujeme ruce. A začne s námi pracovat. Jsa přesvědčen o své mimořádnosti, která je nesporná, časem ztratí soudnost. Je nekritizovatelný. A když si někdo poprvé připustí, že by v skvoucí bustě génia mohla být trhlinka a upozorní na ni, ukáže obr náhle novou tvář. Často hodně odlišnou, od té oficiální. Odvykl. A když se to sečte, jsme u problematického stvoření, jehož přínos je nesporný, ale se kterým si lidsky nevíme rady.
Budu přibližná.
Zrod Velikána
Velikán je a bude velikánem, jestliže je jeho pozice docílena něčím mimořádným, podpořena workholismem, urputností a nejlépe i sexuální přitažlivostí.
Pomalu k sobě své sympatizanty připoutává a vytváří si citovou platformu milovaného seriálového hrdiny. Měl by být viděn a slyšen, být v médiích. Důležitý je spolupracovník, který mu to zajistí. Měla by mezi nimi existovat nějaká forma bezvýhradné závislosti. Aby mohl velikán začít budovat své postavení.
Zpočátku je jedním z nás, který jen ví něco navíc. Zpravidla to, co lidé zrovna nejvíc žádají a potřebují. Je neformální. Je pravidelný. Je tajnosnubný. Je důvěrný a osobní. Cituje milované autority a řadí se za ně. Pomalu vstoupí lidem do životů a stane se žádoucím rodinným příslušníkem. Začíná ho zbožňovat i jejich pes. A pak začne lapené pomalu přetvářet k obrazu svému. Má své místo na sociálních sítích. Jeho ctitelé se předhánějí v tom, jak jsou si s ním vlastně podobní a chtějí si být blízcí i ve skutečnosti. Génius si ale pečlivě vybírá ty, kteří mu mohou být užiteční na cestě vzhůru. Každý, kdo v daný okamžik stojí v hierarchii slávy a úspěšnosti před ním, je cenný. Pro ostatní má profesionální laskavost. Především je třeba zajistit, aby byl nekritizovatelný. Zvenčí i zevnitř. Kritiku je třeba předem veřejně ostrakizovat jako něco, co je vývojově níž, než génius sám. Kdo kritizuje, sám si vpálí stigma.
Je vhodné, aby byl i trochu nesrozumitelný. Na přímou otázku široce a mnohoslovně odpoví a tazatel má většinou málo času otázku upřesnit, tím méně, že v květnaté výpovědi těžko hledá uchopitelné body, na nichž by mohl postavit nový dotaz, pokud ho dokonce nezapomněl. Může jen veřejně přiznat, že nerozumí, čímž vyprovokuje nové kolo květnata s rizikem, že se opět nic nedozví. Génius má totiž svoji osobitou rétoriku, kterou je třeba bezchybně ovládat a ve které se on sám pohybuje s jistotou křižáka v pavučině. Tazatel se opravdu nic nedozví, ale už s znovu nezeptá. Byl by za hlupáka a stal by se terčem nevole ostatních příznivců. Génius je často mistrem alibismu. Jakákoli námitka přesně zapadá do jeho vyhýbavé rétoriky aniž je skutečně objasněna. Ptát se na cokoli v podstatě nemá smysl. Odpovědí bude tautologie. Pokud to tazatel přesto dokáže, bude nějak vyfaulován. Zde se hodí různé techniky zastavení protistrany. Technika přitulení. Technika dvojsmyslu. Technika platonické sexuální nápovědi, která nešťastníka v očích závistivých spolutoužilů vynese vzhůru, odkud by opravdu nerad spadl zpátky do jejich spoust. A tak váží slova, aby idola, který je teď už i jeho idolem, neznemožnil natolik, aby to neustál. Takový chudák s kritikou navždy přestal. Pokud však přesto nutkavě pokračuje, idol ho prohlásí za nezralého a nehodného jeho obohacující moudrosti a spolutoužilové ho radostně vyobcují ze svého středu. Pokud má víc srdce než rozumu, posype si hlavu symbolickým popelem a je mu umožněn návrat s tím, že se navždy zřekne zdravého rozumu a řekne-li ještě někdy nějakou peprnost, tak géniovi vlastně lichotí. Vytváří "dovolené protestsongy".
A génius pomalu stoupá, jeho průšvihy jsou vysvětleny jeho filozofií, která je tak lidsky pochopitelná a ve skutečnosti tak pragmatická. Je fakt, že občas hraje va bank. Sympatie jeho ctitelů i jeho život občas visí na vlásku, ale s počtem jeho vyznavačů roste i jeho nesestřelitelnost. Jeho ambice se čím dál víc naplňují a on nabývá dojmu, že je vyvolencem Štěstěny a že všecko smí. A tehdy začne zvolna opouštět mravnost a nárokovat si vše, po čem zatouží. Vždyť mu až do teď všechno přinášeli na zlatém podnose, tak proč by to nemělo pokračovat, kdo jiný, než on, by měl dostat všechno, co si vybral... A navíc...co je vlastně zlo a co je dobro? Mravnost a nemravnost? Slova. Co je dovoleno bohovi...A v houfu toužilů je tak lehké označkovat a znemožnit protivníka.
Z génia z chaloupky se stává nenapadnutelný kult.
Pomáhá mu i to, že jeho kritici jsou už v blázinci, nebo na cestě do něj.
Bylo by tak krásné, kdyby byl čistý, jako jeho sebestylizace, ale není. Jeho obdivované pohádky se hroutí jedna za druhou, ale on karamboly mistrně překlene svými polopravdami, On, zářivá hvězda všech, kdo se topí v problémech. Upínají k němu zraky plné obdivu a naděje a jsou to oni, kdo ho denně znovu tvoří.
Manipulátor. Mistr vzdušných zámků, který se ze všeho "vyargumentuje". Jediné, co ho může zradit, je zdraví, protože tolik přetvářky nelze unést. A tak se jednoho dne pomalu sužován nemocí vydá na druhý břeh za vzlykotu věrných, kterým se stal vším.
A nebo se mu zasteskne po tom, být zas jedním z nás s bohatou zkušeností a tichou moudrostí navíc.
Ale to by přestal být mýtem a to zamrzí.
