vyvolají vždy otázku,
pročpak si nejsou podobná.
Jak rukavice na provázku,
Jak rukavice na provázku,
jen jednu chytrou, tu druhou krásku
piha na nosíku náhodná,
vozí je v kočárku maminka s tátou,
vozí je v kočárku maminka s tátou,
Maj´v láhvi čaj s mátou
té jejíž chuť je tak lahodná.
Než sladce usnou,
Než sladce usnou,
uvidí v lese králíka, srnce,
lišku a zajíčka.
I oni jsou jiní,
I oni jsou jiní,
ta zpráva se nese
jsou též každý z jiného hnízdečka.
A tak jako rozdílná dvojčata
A tak jako rozdílná dvojčata
rodí se každé ze svého vajíčka,
přichází na svět i vílí děvčata,
přichází na svět i vílí děvčata,
každá z nich vykvetla,
co jiná kytička.
Brusinka je víla ostrá jak brousek,
Brusinka je víla ostrá jak brousek,
na nikom nenechá suchou niť kousek.
Když špatně slyší,
Když špatně slyší,
na špičky si stoupá
a někdy si i svíčku rozsvítí,
od sestry se liší,
od sestry se liší,
však není tak hloupá,
jen častěji přičichá ke kvítí.
Borůvka jemňoučká jak vánek nad říčkou,
Borůvka jemňoučká jak vánek nad říčkou,
přírodu poznává
a hříčku za hříčkou.
Má jenom kapánek zlobení s róbičkou,
Má jenom kapánek zlobení s róbičkou,
v škole víl prohrává,
maj´ji za chudičkou.
Aby se z kvetoucích keříků bobulek
Aby se z kvetoucích keříků bobulek
staly teď bezpečně víly,
netřeba kouzelných formulek,
netřeba kouzelných formulek,
chce to jen bezbřehou píli.
„A píli koho?“ ptám se od pondělka.
„A píli koho?“ ptám se od pondělka.
„Tady nám pomůže jen včelka Andělka!“
Svou pílí opylí květenství brusinek,
čaj z nich vždy zlepší čůrání maminek.
A když si čaje cucne i dědeček,
A když si čaje cucne i dědeček,
bude mít zase proud jak mladý hřebeček.
Z brusinek Andělka letí na borůvky.
Z brusinek Andělka letí na borůvky.
To už má na nožkách od pylu podkůvky.
Keříčky až dají úrodu koláči,
Keříčky až dají úrodu koláči,
sníte ho, oči už neslzí, nepláčí.
Teď přichází ona chvíle,
Teď přichází ona chvíle,
kdy tatínek zcela odloží brýle.
„Sestřičky víly
a už jste byly
někdy na návštěvě
v tom našem úle?“
zeptá se Andělka Brusinky
zeptá se Andělka Brusinky
s Borůvkou jen ze své dobré vůle.
„Letecký výlet!
„Letecký výlet!
Chcem radostí kvílet!
Andělko, ty jsi zlato!
To nejde bez odměny,
To nejde bez odměny,
byly bychom kačeny,
pomůžem ti s něčím za to.“
Víly si sedly Andělce za hlavu,
Víly si sedly Andělce za hlavu,
chytly se a když dostaly odvahu,
tři, dva, jedna a letí,
tři, dva, jedna a letí,
zvedněte hlavu děti!
Je to ta včelka v sukýnce,
s vílami letí tak lehýnce!
Přistály v úlu měkce,
Přistály v úlu měkce,
ani se vystoupit nechce.
Svezení však musí stačit,
Svezení však musí stačit,
Andělka teď bude tančit
tanec o pylu a nektaru
tanec o pylu a nektaru
smrkového lesa hektaru.
Když vidí trubci tancovat Andělku
Když vidí trubci tancovat Andělku
a v sukýnce tuší s žihadlem prdelku,
dostanou chuť to kosit,
dostanou chuť to kosit,
přiletí k vílám a hned:
„Smíme prosit?“
„Vy tady nejste pro tanec!
„Vy tady nejste pro tanec!
Královna vám dá lepanec!
Až přijde vaše chvíle,
Až přijde vaše chvíle,
budete mířít a střílet.“
„Očekávání jste předčily,
„Očekávání jste předčily,
odešli, aniž by křepčili.
Trubci už nebudou zlobit,
Trubci už nebudou zlobit,
hůl nad tím můžeme zlomit!“
Oddechla si včelka Andělka hned.
„A teď pojďte holky ochutnat med!“
Brusinka vykřikla: „Z medu se krásní!“
Oddechla si včelka Andělka hned.
„A teď pojďte holky ochutnat med!“
Brusinka vykřikla: „Z medu se krásní!“
A hustá pochoutka stéká jí z dásní.
Borůvka lízne si a hnedka míní:
Borůvka lízne si a hnedka míní:
Když med jíte, jste chytří a nejste líní.
„Teď, když už není co na práci,
schází mi tady Babušáci.
Nosál by natáhl tu vůni úlu,
Nosál by natáhl tu vůni úlu,
Okál by v přítmí měl trochu smůlu.
Ušál by jeden tón hučení nevyčítal,
Ušál by jeden tón hučení nevyčítal,
Prstál by na prstech včeličky nespočítal.“
Borůvky, brusinky, med, včelky, les,
to je ten poklad, co máme tu dnes.
A když budou s vílami držet při sobě,
Borůvky, brusinky, med, včelky, les,
to je ten poklad, co máme tu dnes.
A když budou s vílami držet při sobě,
zůstanou na věky v této podobě.
