Hádka o slepice - napsala Adéla Skopalová

Každý rok začátkem prázdnin chodím navštěvovat svoji babičku. Ani tenhle rok nebyl žádnou výjimkou. I když babička bydlí sama, nikdy se tak cítit nemusí, neboť ve vedlejších dvou domech bydlí naše další rodina. V tom menším žije moje teta spolu se dvěma sestřenicemi a hned vedle v tom větším bydlí strýc s tetou a jejich dětmi. Všechny jejich domy jsou propojené jednou velkou zahradou, která je rozdělena na čtyři menší části. Na zahradě chovají dva psy, kočky, papoušky a několik slepic.
Nebyla jsem proto ani trochu překvapená, když jsme se všichni sešli u babičky na oběd. 

Co už ale za mé překvapení stálo, byla hádka, jež se hned po obědě strhla. Jejich hádka byla o slepicích, které chovají pro vajíčka. 

Jedna strana tvrdila, že slepice jsou již moc staré, a proto by z nich měli udělat polévku. Naopak druhá strana tvrdila, že slepice ještě pořád pár vajíček snášejí, a tak nevidí důvod, proč by měli zvolit tenhle drastický přístup. 

Ani jedna strana nechtěla ustoupit, a tak v závěru byla hádka pouze odložena. 

Zbytek dne pak již proběhl v klidu bez konfliktů a já si vyrazila spokojeně domů. 

Když jsem však přišla následující den s očekáváním, že se do hádky též zapojím, čekalo mě již jen zklamání. Nakonec ani jedna strana té druhé ustoupit nemusela. 

Naopak to za ně vyřešili jejich dva psi. Když ráno moje sestřenice šla vypouštět slepice, zapomněla za sebou zavřít branku. Normálně by to vůbec nevadilo, poněvadž slepičky jsou schované za dvěma ploty. Naneštěstí se ale stalo, že u druhého zůstal barel s vodou. A psi, velice chytrá stvoření, využili situace a díky němu přeskočili přes plot. Myslím, že každý z nás si dovede představit, jak to se slepičkami dopadlo.
Abychom byli ale aspoň trochu pozitivní, konflikt se tímhle bez větších hádek vyřešil. Babička si koupila nové slepičky. A i když si ze začátku stěžovala, že je zase musí naučit chodit do kurníku. Nakonec vše dobře dopadlo. Jenom na tu polévku se bohužel už nedostalo.

Háčky k příběhu Adélky:

„Naše slepičky již nejsou to, co dřív. Navrhuji z nich udělat polévku,“ začal strejda svým radikálním návrhem. Hádka, která se potom spustila, byla hotová pohroma.

Adéla Skopalová

Přežiješ to, slepice?
„Já ti říkám, že je krmíš úplně zbytečně!“ Strejda Karel v rozčilení málem smetl ze stolu šálek s horkou kávou. „Obě už jsou úplně na nic!“ 

Nadechl se, aby zaníceně pokračoval, ale jeho matka ho hbitě předběhla: „Karlíku, že tě pusa nebolí. Dokud nosily vejce, domácí, pro tvůj mlsný jazýček, to ti byly dobré. A teď bys slepice šoupnul do polívky? Styď se!“

Lumír Kubátko

Když se dva hádají, třetí se směje
Já ty vesnické rodinné hádky tak miluju! Vždycky se v nich nádherně vybarví všechny charaktery. Jako teď naposled, když byla bitka o slepice. To máte jak Kapuleti a Montékové. Jedna půlka rodu velí, že naše slepice už mají to svý za sebou a těší se na pořádný slepičí vývar. Druhá půlka, a k té patřím i já a moje babička, si přeje slepice ještě chvíli chovat. „Vždyť přeci pořád nesou!“. A teď, jak tohle chcete ale vyřešit?
Jarmila Meera Williams


Hádka o slepice
Kokodák, kokodák. Zní mi v uších hádka mezi babičkou a příbuznými. Za babičkou jezdím ráda, ale pokaždé jsem svědkem hádek. Tentokrát o slepicích. Mít či nemít. Staré, nebo mladé.

„Babi, ty slípky už nenesou, kup nové.“ radí strýc.
„Venoučku je jich škoda, ještě je necháme“, bojuje babička za život slepic.
„Budou na polívku, tak dlouho nebyla dobrá slepičí polévka.“
Hana Kotučová