Oskar Kilo Alfa Siera Bravo, Cessna jedna pět nula, dva tisíce feetů, aktuální poloha na Petrovicemi. „Pamatuji si, jak jsem jednou vzal velké polystyrenové desky, vyřezal do nich otvory a rozběhl se z támhle toho kopce, chtěl jsem létat,“ říkám Michalovi, instruktorovi, který letí se mnou v malém letadle. „Na dvorku té chalupy vedle kostela, támhle na deváté hodině jsem stloukl z pár prken dřevěný vor a odplul s ním kolem světa.“ Byla to krásná léta, tráva zelenější, léta teplejší, bylo to moje dětství. Vzpomínám, vybavuji si vůně, kluky a holky, co jsme spolu běhali po lesích.
Letadlo náhle prudce zpomaluje, padají otáčky motoru a v intercomu Michal. „Nácvik nouzového přistání, po vysazení motoru. You have control – letadlo je tvoje.“ Ve zlomku vteřiny se mění vzpomínky malého kluka na nadrilovaný postup, který nás má bezpečně dovést k přistání na zem. „Speed check, klesáme na 70 knotech, vítr byl severozápadní, tak to posadíme proti větru támhle na louku,“ ukazuji na kousek posekaného políčka pod pravým křídlem. „Confirm - potvrzuji,“ dodává Michal. V tu chvíli míří „čumák“ Cessničky k zemi, vytahuji klapky, letadlo zpomaluje a pozvolna klouže k místu dotyku se zemí. „Go around - průlet,“ zní ve sluchátkách. Prudce přidávám plyn, pozvolna přitahuji řízení, letadlo bezpečně stoupá. „Dobrý kamaráde, tenhle manévr se ti bude hodit na tý vaší cestě kolem světa,“ reaguje Michal.
Jmenuji se Jakub. Manžel ženy Patricie, táta dcery Viktorky a syna Mikuláše. Táta, který chce svým dětem ukázat skutečný svět. Šťavnaté ovoce v Karibiku, Amazonku v Jižní Americe, vyprahlé pouště v Namibii, chudobu a nedostatek základních prostředků pro bezpečný život. Poletíme malým čtyřmístným letadlem, které si sami postavíme z přesně připravené stavebnice. Boarding time, jaro 2024.
