Látkový kapesník Eva Svobodová
V málokteré zemi se setká člověk s tím, aby si někdo čistil nos látkovým kapesníkem. Smrká se už asi na celém světě zásadně do papírového. Ne tak u nás.
Stále nosí mnoho lidí v kapse vyžehlený složený kapesník, do kterého se, klidně i ve společnosti dalších lidí, bez ostychu a hlasitě vysmrká. Ano, někteří do něj doslova zatroubí. A v horším případě ten kapesník není ani složený, ani vyžehlený, ale zmuchlaný a používaný už celý týden. Něco jiného je ovšem látkový kapesník jako výbava gentlemana „pro všechny případy“. Stanou se v životě situace, které jsou k pláči. A mnohé ženy opravdu rozbrečí. Nic nedokáže situaci zachránit lépe a elegantněji, než když muž ve slabší chvilce dámě podá mlčky a s výrazem sounáležitosti voňavý, čistý a hebký bavlněný kapesník. Jenže... gentlemanů je tak málo!
Zadání:
Napište o nějakém zvyku, který může u nás přijít divný cizincům. Nebo naopak v zahraničí nám...
Papučky
Beata Lipšicová
Vchádzam dnu do domu mojej slovenskej snúbenice a domáca pani - budúca svokra, ma víta – v jednej ruke kalíšok borovičky, v druhej nejaké látkové šľapky. Pochopil som, asi sa mám vyzuť. A dať si túto károvanú obuv. Nerozumiem. Je sucho, topánky mám čisté. Ale OK.
„Tu sú papuče, páči sa!“ Ponúka ma pani s úsmevom.
Papuče. To slovo nepoznám. Prečo si mám obúvať ich papuče? Ktovie, kto ich predtým nosil, ešte chytím nejakú mykózu.
Opatrne sa vyzúvam a navliekam si papuče. Moja obava z mykózy zmizla hneď, ako som zistil, že papuče sú o dve čísla menšie a ja sa bojím, ako to v nich celé hodiny vydržím. Ešteže mali pani domáca v druhej ruke tú borovičku... 😊
Italské postelové zklamání
Vojtěch Veselý
Vstupujeme do hotelového pokoje v Neapoli.
„Lásko, já bych chtěl peřinu.“
„Ale tady nemají peřinu.“
„Jsme v Itálii a Italové jsou přece kulturní národ, tak proč by neměli peřinu?“
„Prostě nemají. Po většinu roku by jim pod ní bylo teplo.“
„A čím se jako přikrývají?“
„Však vidíš, prostěradlo a deka.“
Koukám na ustlanou postel, která je zakrytá druhým prostěradlem a na něm položenou béžovou dekou.
„Hlavně za ni netahej, ona je zakasaná ze všech stran pod matraci schválně!“
„A jak se mám jako přikrýt?“
„Prostě tam vlezeš horem, a mezi dvěma prostěradly si uděláš pelíšek.“
„Vždyť v tom budu jako ve spacáku?“
„Budeš, ale s tím nic nenaděláš.“
„Tu sú papuče, páči sa!“ Ponúka ma pani s úsmevom.
Papuče. To slovo nepoznám. Prečo si mám obúvať ich papuče? Ktovie, kto ich predtým nosil, ešte chytím nejakú mykózu.
Opatrne sa vyzúvam a navliekam si papuče. Moja obava z mykózy zmizla hneď, ako som zistil, že papuče sú o dve čísla menšie a ja sa bojím, ako to v nich celé hodiny vydržím. Ešteže mali pani domáca v druhej ruke tú borovičku... 😊
Vojtěch Veselý
Vstupujeme do hotelového pokoje v Neapoli.
„Lásko, já bych chtěl peřinu.“
„Ale tady nemají peřinu.“
„Jsme v Itálii a Italové jsou přece kulturní národ, tak proč by neměli peřinu?“
„Prostě nemají. Po většinu roku by jim pod ní bylo teplo.“
„A čím se jako přikrývají?“
„Však vidíš, prostěradlo a deka.“
Koukám na ustlanou postel, která je zakrytá druhým prostěradlem a na něm položenou béžovou dekou.
„Hlavně za ni netahej, ona je zakasaná ze všech stran pod matraci schválně!“
„A jak se mám jako přikrýt?“
„Prostě tam vlezeš horem, a mezi dvěma prostěradly si uděláš pelíšek.“
„Vždyť v tom budu jako ve spacáku?“
„Budeš, ale s tím nic nenaděláš.“
