„Děvčata, nevíte, kde se zavřel Ferda?“ volám na své dvě dcery, avšak bez odezvy. Jdu za hlasem, otevřu dveře koupelny a Ferda si to fičí ven.
„Pokračuji v úklidu,“ hlásí a já jsem ráda, že aspoň někdo. Hlavou mi proletí vzpomínka na první debatu s manželem, zda si Ferdu pořídit, anebo ne. „Vždyť stojí plno peněz a u nás by navíc potřeboval hydraulickou ruku, aby před sebou mohl odklízet hračky. To nemá cenu, buď by se někde zaseknul nebo by mu došly baterky. Beztak tu nejvíc vysávám já,“ argumentoval manžel. Ve mě však touha po novém robotickém pomocníkovi rostla a rostla. Vždyť bych si mohla v klidu sednout, dát si kávu, hrát si s dětmi a někdo jiný by za mě bez řečí uklidil! Podmanivé myšlenky se ale začaly vkrádat do hlavy i mému manželi, a tak to konečně přišlo. U dveří zazvonil kurýr s velkou zásilkou.
„Děvčata, pojďte se podívat, už je tady!“ nadšeně jsme krabici rozbalili.
Byl tam, náš nový robotický vysavač, náš Ferda. Nadšeně jsme zkoumali jeho kulaté tělo a kartáče, byl dokonalý. Manžel se jako první odvážil stisknout ovládací tlačítko.
„Jsem připraven, zahajuji úklid,“ odpověděl Ferda. Užasle jsme si sedli na gauč a pozorovali, jak nám umělá inteligence uklízí dům.
„Úklid je hotov, vracím se do nabíjecí stanice,“ rozloučil se s námi Ferda a my jsme věděli, že už se bez něj neobejdeme.
