Jednoho pěkného prosincového dne po konci školy a několika půllitrech zlatavého moku jsem učinil rozhodnutí, že musím poznat exotické kraje a zkušenějšímu kamarádovi rukou dáním přislíbil, že s ním pojedu na Srí Lanku.
Protože jsem si chtěl vše projít do detailu, nechal jsem si vyprávět všelijaká dobrodružství z cest a sám sebe viděl jako neohroženého objevitele, který zkoumá neznámé končiny. Alfred Russel Wallace by na mně byl pyšný.
Byl jsem rozhodnutý, koupíme si letenku a vše ostatní budeme řešit na místě. Budeme bydlet v místních chýškách a budeme jíst, co seženeme. Když to zvládnul Wallace…
Posilněný kořalkou, na kterou došlo také, jsem vše odsouhlasil a nechával si před očima promítat neohroženého hrdinu ne nepodobného tomu v zrcadle.
Ráno jsem měl draka. Nevím, kde jsem ten výraz slyšel, ale měl jsem ho. Žádného kocourka, pořádného draka. Nemohl jsem znovu usnout a drak se po mě i místnosti plížil. Před očima jsem měl katastrofické scénáře toho, jak nemáme co jíst a kde spát. Drak přitvrzoval a já měl žízeň, hlad a chtěl jsem spát. Nechtěl odejít tenhleten nezvaný host.
Ale protože nejsem srab, nakonec jsem zaplatil letenku, ušetřil trochu peněz a za pár měsíců jsem se na Sri Lanku skutečně vydal. Za pár našich peněz jsme objednali chýšku a plnili si sen dobrodruhů. Místní stánek s ovocem (jak to neohrožení cestovatelé dělávají) nás zásobil banány a kokosovou vodou.
Večer jsme si šli lehnout. Když jsem už už usínal s pocitem vítězství a trochou pýchy. Uslyšel jsem divný zvuk. Na leoparda, který na Sri Lance žije, to neznělo. Rozsvítil jsem, připomínám, že neohroženě, baterku a hledal vetřelce. Nikde nic. Když jsem zhasnul, zvuky se znovu ozvaly. S menší neohrožeností jsem baterku rozsvítil znovu. Nic. Prohledal jsem co šlo, lehnul si a zhasnul. Zvuky se ozvaly. Duchové na Sri Lance v atlasu nebyli zmíněni a tak jsem tápal po něčem živém. Drak. Na stěně se objevil obrovský drak. Pak jsem si uvědomil, že je to stín o moc menšího draka – gekona panenského – který si dělal pohodlí na naší stěně. Chtěl jsem ho vyhnat, ale létat mi nebylo dáno a gekon je evolucí vybaven lepkavýma nohama. Kdykoli jsem zhasnul, gekon se vydal na výlet po stěně, stropě a tak vůbec místech, kam jsem nemohl.
Časový posun a únava z mnohahodinové cesty mě vyčerpaly. Nakonec jsem usnul.
Když jsem se probudil, seděl na hraně postele, pozoroval mě a žvýkal pavouka. Vybavil jsem si, že jich je na Sri Lance skoro 600 druhů a někteří dost jedovatí. Evoluce v praxi. Wallace by jásal. A já měl svého draka. Tentokrát jsem ho vítal s otevřenou náručí.
Do tropické noci se ozve šátrání. Po celodenním trmácení potřebuju hlavně spát, a tak se snažím ještě chvíli doufat, že moje chýše je dobře zavřená, a případný nevítaný noční návštěvník se ke mně nemůže dostat.
Blanka Tollarová
