Na peci jsem jako dítě sedávala a pozorovala sousedské povídání třeba nad draním peří. To se vždy k večeru sešly sousedky, které z dnešního pohledu vypadaly spíše jako pohádkové babičky, povídaly historky, zpívaly písničky u toho jim ruce kmitaly nad ošatkami husího nebo kachního peří. Aby se peří mohlo plnit do sypků, muselo se očistit od brků, kdy nejjemnější peří na špičce se schovávalo pro miminka.
V peci praskal oheň, sednicí se neslo tiché zpívání a povídání a sem tam lehounké pírko někoho polechtalo u nosu. A když se večer nachýlil, já už jsem většinou dávno spala hlubokým spánkem.
