Za chvilku se na mně dívá paní a vypadá to nadějně. Hurá, jsem v košíku spolu s rybou a jedu domů. Cestou doufám, že mně nedá do lednice. Tam je taková zima. I když tá mně déle udrží v kondici a krásné barvě, tak stejně se mi zimou stahují pecičky k sobě. Jsem doma. Dává mě do košíku na stole.
Mám krásný výhled po celé kuchyni a tak přemýšlím, jestli mně vymačká na rybu, do čaje anebo udělá ze mě citronový nápoj, to je nejčastější osud citronů. Ale, ale, začíná se kolem mně scházet hodně lidí. Vidím, že někdo přinesl tequilu a paní připravuje sůl, prkénko, nůž a sklenice.
Ej, to mám, ale štěstí, ještě se účastním party.
No, a za chvilku to vyprávím v citronovém nebi, kde jsem za frajera.
