Nelíbilo se mi to, přiznávám. To jsem si ale ještě plně neuvědomovala, jak strašné to doopravdy bude.
Teď ji vidím před sebou.
Mrtvá žížala vypadá jako tenká hnědá čára. Leží na stejnobarevné podložce a má v sobě zapícháno několik špendlíků. Rychle odvrátím zrak: „Nechutné.“
Těsně nad nimi se nachází její nepravé srdce, které vypadá jako červená skvrna. Nad tím už je pak jen jícen, hltan a mozkové ganglium.
Z mého přemýšlení mě vytrhne příšerný zápach.
„Proč to tak smrdí, pane učiteli?“ zeptám se.
Je to ethanol...
