Vždycky, když seděla na vyhřátém pařezu na kraji paloučku v lese se svými sestrami Brusinkou a Borůvkou, tvářila se náležitě důležitě. Špulila pusinku a rovnala si sukýnku. Byla si jistá, že má na starosti poklad z celých hor nejsladší.
Ráda si užívala kratochvíle se svými sestřičkami cucáním maličkých borůvek, malin a brusinek a se zavřenýma očičkama zkoušely uhádnout, ze kterého jsou věnečku. A soutěžily, kdo že má plody nejsladší.
Andělka ovšem od svého dědy Peruna věděla tajemství nejcennější.
Andělka ovšem od svého dědy Peruna věděla tajemství nejcennější.
Starost o včeličky a o jejich med je totiž úkol nadevše důležitý. Když celý kraj utichne a spí pod peřinou sněhu, je to právě med, který může dodat sílu největší. Sílu, která i hory přenáší. Uzdravit bolesti nejen na těle, ale i na srdci a na duši.
Znala recept nejvzácnější, na všechny neduhy. To když se smíchá lžička medu, s hrnkem mléka od kraviček z úpatí Kralického Sněžníku. Prohřeje se v hrnku na peci roztopené pouze dřevem z nedalekých lesů a podává se s láskou po malých doušcích.
Znala recept nejvzácnější, na všechny neduhy. To když se smíchá lžička medu, s hrnkem mléka od kraviček z úpatí Kralického Sněžníku. Prohřeje se v hrnku na peci roztopené pouze dřevem z nedalekých lesů a podává se s láskou po malých doušcích.
Svět je najednou hned veselejší. To proto, že v sobě nese lásku Andělky a radost všech včeliček, které ho do úlu nanosily. Radost z letu nad jarní krajinou kolem řeky Moravy. Z čichání ke všem polním kvítím. Ze zpěvu ptáků po dešti. Z toho, že na světě je pořád krásně.
