Ať už přijedete do Berouna vlakem na vlakové nádraží, autobusem na autobusové nádraží či autem na odstavné parkoviště, vždy musíte cestou do centra podejít dálniční most. Ten tvoří nejen fyzickou ale časovou symbolickou bránu do města. Při stavbě dálnice totiž objevili archeologové velké množství kostí pravěkých zvířat, a hlavně více než osmdesát kusů kamenných nástrojů. Ty nejstarší pocházejí z období před 1,87 mil. let. Jedná se dosud o nejstarší známky osídlení ve střední Evropě. Nic na tom nemění ani názor mnoha vědců, že se nejedná o umělý výtvor lidských rukou, ale jde přirozený výtvor přírodních sil.
Je-li dálniční most bránou do města spíše symbolickou, skutečné brány do města najdeme o půl kilometru dále. Nejdříve ale musíme přejít most přes řeku Litavku a projít kolem budovy Obchodní akademie. Funkcionalistická prvorepubliková stavba z ateliéru architekta Zdeňka Pštrosse zaujme hlavně sochařskou výzdobou neznámého autora. Tvoří ji socha Atlase se zeměkoulí a čtyři reliéfy. Je výtvorem na první pohled nezkušeného sochaře. Atlas má disproporční horní a dolní polovinu těla, a hlavně hrudník je silně naddimenzovaný. Reliéfy s alegorickým znázorněním průmyslu, obchodu, zemědělství a dopravnictví působí podobně bizarně. Každému reliéfu dominuje postava nahého svalnatého muže s nepřirozeně nasazenou hlavou. Jedinou stopou k autorovi svérázné sochařské výzdoby je pětice písmen nezřetelně patrná na jednom z reliéfů. Z ní jsou čitelná jen písmena SSO a ta se nepodařilo přiřadit k žádnému ze známých autorů.
Zbývá přejít silnici, projít úzkou středověkou Slapskou uličkou a ocitáme se na Husově náměstí. Kdybychom na náměstí vstoupili souběžnou Pivovarskou ulicí, sice širší ale méně užívanou, minuli bychom pamětní desku jednoho ze slavných berounských rodáků, doktora Aloise Herouta. Že vám to jméno nic neříká? Jsou vynálezy, které považujeme za samozřejmé a málokdy nás napadne hledat za nimi nějakého tvůrce. To je i případ těsnopisné soustavy, jejíž byl Herout spoluautorem.
Ať už jsme na náměstí vstoupili Slapskou nebo Pivovarskou ulicí, brzy nás zaujmou dvě brány, které tvořily vstup do města v dobách, kdy bylo obehnané hradbami. Na horní straně náměstí stojí Plzeňská brána, na spodní najdeme Pražskou bránu. Díky své poloze je dominantnější Plzeňská brána. Na straně z náměstí ji zdobila freska malíře Viléma Preise s antickým bohem času Chronem a sudičkou Lacheis spřádající nit života. Nad nimi bdělo Boží oko a pod freskou se skvěl nápis – Všeho do času, Pánbůh navěky. Před sedmdesáti lety fasádníci fresku i nápis zabílili. Tehdy se věřilo, že navěky bude panovat nikoli Bůh, ale komunistická strana. Později se dočkala freska rekonstrukce, ovšem dosti nepovedené. Nejen že jsou postavy méně propracované, ale klíčový atribut Chrona, kosa, se v novém provedení proměnil na hůlku obtočenou hadem, navíc s předimenzovanou hlavou, takže připomíná kobru.
Zadání:
24 hodin někde v nějakém městě. Jde o to vytáhnout z vybraného města ty nejzajímavější věci.
