2. června 2023

Klapnutí dveří - napsala Jitka Sova

Své tchýni neřeknu vduchu jinak, než bába. Pořádně si na ní smlsnu. Už se nemůžu dočkat. Je roztomilé, jak si vždycky naběhne. A já jí pak s chutí podtrhnu nohy. Nevím, jak moc umím mít někoho ráda. Ale nenávidět určitě umím. Umím být záludná a nevypočitatelná a vychutnat si zmatek, zlost a ponížení toho druhého. Ano, jsem přímo nevypíčitatelná, haha.
“To je skvělé, Radko, už jsem si zařídila u šéfa volno, jak jsme se dohodly! Moc se na výlet s Moničkou těším!” říká mi tchýně.Nejdřív jsem Ti to odkejvala, tak jako vždy. Na Tebe se nemůže zpříma, to Ty bys to nějak zařídila, aby bylo po Tvým, Ty mrcho. Ne, nebudeš v mé rodině nic rozhodovat a už vůbec ne prostřednictvím mého manžela, Tvého povedeného synáčka. Vždycky na Tebe vyzraju.
Tchýně se na mě dívá oddaným psím pohledem, který naprosto nesnáším.
“Jé, promiň.” říkám jí, “nakonec z toho nic nebude! Víš, Monička dostala rýmu....”
Těším se, jak bude tchýně kňourat, jak se bude doprošovat. Že Moničce nic není, se dá poznat na první pohled. Ale já nechci, bábo, rozumíš, já nechci, aby moje dcera s Tebou měla hezký vztah. Nechci, aby s Tebou měla jakýkoliv vztah. Chci, abys pro ni byla vzduch, aby o Tobě nevěděla. A dosáhnu toho, i kdyby ses rozkrájela.
Něco ale probíhá jinak, něž obvykle. Bába se nedoprošuje. Vstane a tiše ke mě přijde. Její dlaně vzlétnou k mému hrdlu a palce prudce ztisknou hrtan... trochu jsem tu bábu podcenila, prolétne mi hlavou a s trhnutím se probudím. Chvíli ještě popadám dech, než se z té noční můry úplně proberu.
Odpoledne bába přijde na návštěvu a nadšeně sděluje, že může jet na výlet se svou vnučkou a já jí odpovídám, že s ní nakonec holku nepustím, Monika má přece rýmu. K mému úžasu je to, jak v tom snu: bába se nedoprošuje jako obvykle. Jde ke mně, já zdvihám ruce k obraně. Bába se na mě mlčky a dlouze zadívá, otočí se na podpatku a bezhlesně odejde, zaslechnu jen klapnutí dveří.
Ne, dobře mi to tentokrát neudělalo. Je mi strašně smutno, takhle bezhlesně odešla jednou večer moje máma, zaslechla jsem jenom klapnutí dveří... a bylo to naposledy, co jsem ji kdy viděla. Kolik mi to tehdy bylo? Tři roky? Nebo čtyři? Náhle se mi sevře žaludek a já letím na záchod zvracet. Bleju a bleju.
Umyju si obličej a jdu bábě zavolat.
"Monika už vlastně tu rýmu skoro nemá. A na výlet s babičkou se těší."


Zadání: Napište příběh, který bude postavený na konfliktu mezi dvěma lidmi (zvířaty, pohádkovými postavami...) Ať to mezi nimi pěkně jiskří, ať si jdou po krku a nebojte se situaci pořádně vyhrotit. Ať lítají chlupy a klidně i facky. Použijte všechny cihličky: popis - dialog - akci.