Nic, blbosti.
A nechceš ten mobil na chvilku odložit?
… Promiň, co?
Jestli nechceš ten mobil na chvilku odložit.
Už odkládááááám… Teď. Co je, ty jsi něco potřebovala?
Nevím, tak máme víkend pro sebe. Třeba bych si chtěla jenom povídat.
Hm. A musíme u toho mluvit?
Jak… Jak to myslíš, jestli u povídání musíme mluvit?
No já jenom že se mi nechce mluvit. Máme víkend pro sebe, tak bych chtěl odpočívat.
Prosím tě, a nepřipadá ti to trochu jako problém, že představa, že se se mnou budeš bavit, je únavná? Kdybys byl unavenej z práce, to pochopím, nebo z rodiny nebo z čehokoliv, ale ze mě bys snad –
Jé, hele, mravkolev.
Cože?
Mravkolev, drahouši. Koukej, tady před zápražím. Pojď sem.
Podívat se na mravkolva. Oukej. Že jsem tak smělá, co to prosím tě je, ten mravkolev?
Ty jsi tak roztomile městská, já z toho nemůžu. Mravkolev je tenhle brouk, co si dělá jámy v písku a čeká, až mu do nich spadnou mravenci. Koukej, koukej! Už mu tam padá. To je úplně skvělý, ne? Nebo minimálně zajímavý. Není to zajímavý?
Asi jo. Asi to je docela zajímavý, Štěpánku.
Co je, že ses tak odmlčela?
Nic, v pohodě. Jenom se mi s tebou u mravkolva vlastně hezky mlčí.
