Účesem mánička můj strýc Fero zamrzl někde před revolucí. Nejvíc ho baví prohánět se na motorce bez přilby, že mu to háro vlaje. To se moc nelíbí příslušníkům, ani tetě Erice. On to má ale na háku. Jeho další záliby jsou motorkářský srazy, metalový koncerty a taky výlety na zajímavý místa.
Minule mě vzal na kopec, kde je fakt parádní výhled.
„Na, tu máš,“ vytáhl lahváče z báglu.
„Strýčku, dyť mi není 18,“ bráním svou čest.
„Nekecej a pij.“
„Tak jo.“
„No, není na světě krásně, mladej? Už máš nějakou babu?“
Místo odpovědi pozoruju etiketu orosený lahve. Rohozec Skalák 11. Existuju jen já a tahle etiketa, kterou nehtem sloupávám. V růžku to jde celkem snadno.
„Neboj, však ti nějakou najdem,“ řekne Fero a já vím, že přesně tohle jsem nechtěl slyšet.