Zaujmu polohu na svém oblíbeném křesle a přitulí se ke mně náš čtyřnohý miláček. Miluje drbání, které jí samozřejmě nikdy neupřu, i já mám ráda drbání, takže pro ni mám obrovské pochopení. V levé ruce držím knihu, pravou drbu, drbu, drbu, až se dostanu k levému uchu, pejsek zakňučí a já se v tom se zarazím. Ucho hoří jako rozpálená plotna. Co to proboha je? Nejen, že ucho hoří, uvnitř je také celé bolavé. Volám kamarádce veterinářce a diagnóza je jasná. Zánět ucha. Naštěstí jede kolem, přiveze léky a brzy bude dobře……Nezvaný host tohoto víkendu číslo 1.
Zpět do křesla a začíst se do další kapitoly. Než knihu otevřu, zadívám se na naše buxusy, kterých máme na naší zahradě několik, protože nás se švagrovou baví si hrát s jejich tvary. Od minule mi tedy ani trochu nepřipadají v kondici. Opět se zvedám a jdu ty naše fešáky okouknout. Rozhrnu lístky a co nevidím. Zeleno černé housenky, kam se podíváš. Zavíječ, ten prevít. Hnojily jsme, preventivně postřikovaly, co čtrnáct dní a teď to vypadá, že namísto toho, abychom zlikvidovaly my jeho, zlikvidoval on nám celou tu naši parádu….. Nezvaný host, kterého se fakt nelze zbavit, číslo 2 tohoto víkendu.
„Mamí, kde mám kopačky, štulpny, ponožky, ručník, a kde mám vlastně všechny věci, které potřebuji na fotbal?“ Jasná výzva, beze mě to nedá, fakt nedá, i když je to před ním, prostře to nevidí! Navíc je ve stresu, protože už měl dávno vlastně být na rohu, kde na něho čeká odvoz. Půl minuty a je zbaleno, to, co se nedalo najít je ve fotbalové tašce a hurá, chlapeček může frčet na další zápas této sezóny. Vždycky jsem si přála, abych mohla být ta pyšná matka, fanynka. Takže když se neúčastním zápasu, jsem připravená, mám aplikaci a sleduji průběh celého utkání. Cože? 18 minuta Kubík střídá? Tak co je to tentokrát? Za a). vazy za b.) rameno nebo za c.) kotník? Cé je správně. Je to kotník, ten, který byl na podzim v sádře a dnes si do něho protihráč šlápnul kopačkou s kolíkem. Bezva, výron a stopka do konce sezóny to jistí. Nezvaný host tohoto víkendu číslo 3 je tu!
Do třetice a dost, prosím….chyba, čeká nás ještě neděle, víkend zdaleka nekončí, ozve se můj červík v hlavě.
V příštím týdnu odjíždíme na každoroční pracovní výjezdní workshop. Letos jsem vybraly s kolegyněmi vážně krásné místo, přímo pohádkové. Budeme ubytování v zámeckém resortu, kde budeme nejen spát, ale bude tu probíhat také řada tematických workshopů a školení na zajímavá témata. Nikdo nechtěl tuhle nevděčnou přípravu a realizaci workshopu dělat, tak jsme se toho s kolegyněmi, přesvědčené o tom, že není člověk ten, který by se zavděčil lidem všem, ujaly. Moc krásně jsme to vymyslely, moc hezky naplánovaly, vybraly skvělou lokalitu Českého ráje, nejlepší koučku, atraktivní témata workshopů a skvělé menu. Navíc se nám jako organizátorkám podařilo prosadit téma koučinku – Jak komunikovat s obtížným klientem. To, že je to mířeno na jednoho kolegu, prudiče a neúnavného kritika našeho oddělení, to bylo jasné jen nám. Naprosto spokojené se svou skvěle odvedenou prací jsme kompletní program a potřebné informace rozeslaly na naše kolegy. Což čítá 75 akademických pracovníků a zbytek do 100, jsou zaměstnanci provozu naší školy. Nic jsme nenechaly náhodě a práci jsme si daly i s rozdělením dle zájmu, cíle a zařazení, vědomostí, znalostí apod.. Že se ozve spousty kolegů, že něco nechápou, na to jsme byly připravené, ale že se kolega vrchní rýpač č. 1, ozve se zájmem o koučink na téma Jak komunikovat s obtížným klientem, nám doslova vyrazil dech. I když nám nejednou pořádně zavařil, neměly jsme ani jedna to srdce ho na koučink nezapsat. Tak se stal nezvaným hostem číslo 4. mého víkendu a nezvaným hostem v našem přátelském, vždy veselém a dobře naladěném kolektivu, kde si dobrou náladu nenecháme nikým a ničím zkazit.
Nezvaný host může a také nutně nemusí být jen nejméně oblíbený člověk, může to být i zánět ucha, zavíječ zimostrázový, výron kotníku a další a další….
