„Tak pojď, pojď..." vábím ji v duchu do svého království. Bílá lady si už z dálky prohlíží výklad a čte nápis : Air condition. Dneska je fakt vedro až k zalknutí a vzduch je tak hustý, že je skoro vidět. Jdu raději na chodník, aby viděla , že je otevřeno a já jsem tu jen pro ni. Tyhle Evropanky jsou kost a kůže a ještě se jim to líbí. To není jako ty naše arabské nakypřené prdelky, ženské - krev a mlíko. No a tahle je snad i nemocná. A nemá kapesník- snaží se být nenápadná a popotahuje.
Jak prochází kolem mne mohu cítit směs potu a lehkého parfému - koncentrát ženství, stihnu ještě jeden nádech?
Kdybych tu vůni mohl zavřít do sklenice a skladovat ji na horší časy, až tu výskyt těchto bílých samiček klesne pod únosnou mez. Míjí výklad s figurínami. Prochází dveřmi kolem stolku s doutnající vonnou tyčinkou. Krámek je prostorný a celkem světlý díky velké výloze. Není to díra pln haraburdí.
„U mne si můžete zkusit zboží pro evropanky - to jsou tyhle 4 stojany, mám tu výhradně přírodní materiály - egyptskou bavlnu, len a čínské hedvábí. A nebo pokud byste si chtěla vyzkoušet oblečení, v jakém okouzlují egyptské ženy svého manžela - měl bych tu ve vaší velikosti komplet v lososové barvě - dlouhé široké kalhoty, top a závoj - penízky, flitry a třásně . Ta barva se hodí k vaší pleti, madame." Je vidět, že o tom uvažuje.
„Tamhle si to můžete vyzkoušet. Já zatím přinesu trochu čaje, na který bych Vás rád pozval, osvěží Vás" I teď se zdá, že ji má nabídka zaujala.
Že by? Že bych měl štěstí hned po ránu? Bílá madame sedá k maličkému stolku a decentně srká čaj.
