Mladoboleslavské náměstí vypadalo toho dne, jako by dožínky propukly o pár týdnů dříve. Na pět tisíc hlav následovalo muže v černých kabátcích s knírky a pečlivě střiženými vlasy s pěšinkou uprostřed. „Jak bylo v lochu?“ volá se smíchem jeden z nich na svého kamaráda, osvědčeného to výtečníka, knížete Rudolfa Thurn-Taxise.„Jako Troska v světle bledém kráčím vám vstříc,“ pronese zpěvným hlasem Rudolf. Než se naděje má náruč plnou květin.
„Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti!“ hlaholí dav. Průvod připomíná jízdu králů. Nejeden sedlák zanechal práce mezi zlatavými klasy a přiběhl ho pozdravit. Na prostranství před zámkem vítají Rudolfa místní spolu s členy Sokola.
„Jasný pane, kolem vidíte rolníky, kteří přišli, aby viděli a oslavili toho, jejž prvním mezi sebou nazvali,“ vystoupí před knížete sedlák z Cetna.
„Chovám přesvědčení, že toto platí více zásadě než mé osobě, zásadě té, že máme neohroženě své přesvědčení hájit a právo, jež nám náleží, zastávati, byť i se nám překážky v cestu kladly. Ostatně ještě tak mnohý bude posazen do chládku, než svému národu plných práv vybojujeme“ děkuje Rudolf svým stoupencům, spolupracovníkům a kamarádům za nečekané uvítání.
Tančilo a zpívalo se až do svítání. Ani policie té noci nezahálela a Habsburkům poplatné úřady se činily. Rudolf však i nadále jednal dle hesla svého, vždy rovnou cestou za právem a pravdou šel, ač tím i sobě škodil. A tak si o třicet let později vyslechl verdikt řezenského knížete Alberta, hlavy rodu Thurn-Taxisů:
„Sie haben genug gemacht, už jste učinil dost k poškození jména Thurn-Taxis. Renta Vám bude přiřknuta dostatečná, leč trvám na tom, že se musíte vzdát veškerých nároků na niměřické panství, rodového jména i stavu. Doufám, že Vám nemusím připomínat, že setrvání mimo jakékoli politické aktivity je samozřejmou podmínkou.“
Kam směřujeme, tam také jdeme, a tak se Rudolf, věrný více své vlasti než rodině, stal ve svých šedesáti letech svobodným pánem z Troskova.
„Slavíme Vás a díky naše
za Vaši chrabrost – odvahu,“
spustí hlasy schované pod velkými bílými čepci, „ne v slabá slova odíváme,
ne v mužné věci obsahu,
na důkaz úcty bojovníku
za pravdu – práva národu,
za osvětu a svobodu,“
pokračují dívky natřásajíc přitom své červené sukně, „jejž nezastraší mocných hněvy,
v nějž nezvratnou chováme víru -
podávají kytku české děvy -
prvnímu Čechův bohatýru!“
dokončí svůj chvalozpěv a předávají Rudolfovi čerstvě napečené koláčky. Jejich vůni zná moc dobře, pohostinnost místních užíval si celých čtrnáct dní, co pobýval ve zdejším žaláři. Pokloní se svým ctitelkám, nasedne na vůz taženým koňmi a vydá se směrem k zámku v Niměřicích. „Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti!“ hlaholí dav. Průvod připomíná jízdu králů. Nejeden sedlák zanechal práce mezi zlatavými klasy a přiběhl ho pozdravit. Na prostranství před zámkem vítají Rudolfa místní spolu s členy Sokola.
„Jasný pane, kolem vidíte rolníky, kteří přišli, aby viděli a oslavili toho, jejž prvním mezi sebou nazvali,“ vystoupí před knížete sedlák z Cetna.
„Chovám přesvědčení, že toto platí více zásadě než mé osobě, zásadě té, že máme neohroženě své přesvědčení hájit a právo, jež nám náleží, zastávati, byť i se nám překážky v cestu kladly. Ostatně ještě tak mnohý bude posazen do chládku, než svému národu plných práv vybojujeme“ děkuje Rudolf svým stoupencům, spolupracovníkům a kamarádům za nečekané uvítání.
Tančilo a zpívalo se až do svítání. Ani policie té noci nezahálela a Habsburkům poplatné úřady se činily. Rudolf však i nadále jednal dle hesla svého, vždy rovnou cestou za právem a pravdou šel, ač tím i sobě škodil. A tak si o třicet let později vyslechl verdikt řezenského knížete Alberta, hlavy rodu Thurn-Taxisů:
„Sie haben genug gemacht, už jste učinil dost k poškození jména Thurn-Taxis. Renta Vám bude přiřknuta dostatečná, leč trvám na tom, že se musíte vzdát veškerých nároků na niměřické panství, rodového jména i stavu. Doufám, že Vám nemusím připomínat, že setrvání mimo jakékoli politické aktivity je samozřejmou podmínkou.“
Kam směřujeme, tam také jdeme, a tak se Rudolf, věrný více své vlasti než rodině, stal ve svých šedesáti letech svobodným pánem z Troskova.
