Začnu tím, že se mi všichni lidé kolem mě zdají posedlí svými chytrými telefony. Všude vidím ty malé obdélníčky, které jím ovládají život. Jejich hlavy jsou skloněné dolů, jejich oči jsou přilepené na displeje.
Ať už se jedná o telefony nebo počítače, technologie se nám vkrádají do každodenního života a občas mám pocit, že se stávají našimi pány. Naše vnoučata se seznamují s virtuálním světem už od narození a zdá se, že už neumí žít bez těchto elektronických přístrojů. Komunikace se změnila. Místo osobního setkání a rozhovoru máme textové zprávy a sociální sítě.
V restauraci ještě nedávno lidé sedávali a diskutovali spolu, ale nyní tiše stiskávají tlačítka telefonů a zjišťují, že se jejich přítel oženil, že kolega je zrovna na dovolené, že kolegyně Janička má k obědu tuto delikatesu. A také jsme se dozvěděli, že Jirkova žena je těhotná, protože jsme si to přečetli na Facebooku. Děsivá věc.
Jak je vidět technologie proměnily a proměňují naše životy. Máme chytré telefony, chytré hodinky, chytré domy a všechno možné je nyní „chytré“. Není ale potřeba, aby se naše domácnosti proměnily v laboratoře.
A co je dnes důležité? Rychlost, efektivita, neustálé připojení. Všechno musí být ihned a okamžitě. Možná jsem už asi starý, ale občas si přeji, abychom se zpomalili a přemýšleli o tom, co skutečně máme a co skutečně potřebujeme.
Je to prostě jiný svět. Někdy se ale ptám, zda je to lepší svět. Možná bychom se měli zamyslet nad tím, co ztrácíme ve jménu pokroku. Možná bychom měli najít rovnováhu mezi technologiemi a člověčenstvím, abychom si uvědomili, co opravdu stojí za to.
Ale neberte mě jako zatvrzelého starce. Rozumím, že technologie nám přinášejí mnoho výhod a usnadňují život v mnoha oblastech. Dříve jsme neměli tak jednoduchý přístup k informacím, ale teď je máme na dosah ruky. Mladší generace má přístup k obrovskému množství vzdělávacích možností, které jsme si ani nedovedli představit. Ačkoliv si na některé věci rád zavzpomínám, musím přiznat, že nové technologie mi přinášejí také mnoho radosti a úžasné možnosti.
Takže, drazí přátelé, ať jste mladí nebo staří, možná bychom si měli každý občas dát přestávku a odstřihnout se od těch moderních vymožeností a zamyslet se nad tím, co je skutečně důležité. Možná bychom si měli udělat čas a popovídat si, jako za starých časů, vyjít ven z toho virtuálního světa a vnímat krásu přírody.
Ať už mají na nás technologie jakýkoliv vliv, zůstáváme především lidmi, schopnými lásky, empatiemi a starostlivostí o svoje nejbližší. To je to, co nás z nás skutečně dělá lidi, bez ohledu na to, jaké technologie nám pomáhají či ovládají naše životy.
Možná až moc vzpomínám na minulost, možná si jí idealizuji, možná jsem zapomněl udržovat krok s dobou. Ale pokud se mě někdo zeptá, zda mám rád tyto nové technologie, odpovím: „Děkuji, ale nejsem si jistý.“
