Stúpy v barmském Baganu - napsala Bohuna Kopřivová

Všechny středověké katedrály Evropy na přibližně na rozloze města Kladna (cca 42 km2).

Tak to je Bagan, bývalé hl. město barmských králů, země tisíců buddhistických chrámů - stúp nebo, jak se obecně barmsky říká, paya. 

Stúpa je buddhstická stavba, symbolizující klid a mír, ta větší slouží i pro uchovávání relikvií. Jejich podoba symbolizuje meditační polohu Buddhy (v sedu s kříženýma nohama a ruce v klíně v podobě lotosového květu).
Největšího rozkvětu dosáhlo město v roce 1044, ale na konci 13. století se tudy prohnaly miliony Mongolů a plenili a drancovali.
Stále ale tady zůstává velké množství stúp, zachovaných i polorozbořených, od malých, většinou cihlových, po obrovské i s pozlaceními věžemi. Za 230 let jich vzniklo na 4 400, po zemětřesení a vyrabování zbývá „jen“ asi 2 500.

Začíná být pěkné horko, a jsem ráda, že jsem si nechala nanést na obličej zdejší make-uk tanaku. To je béžový prášek z kůry stromu naředěný trochou vody a ženy, včetně dětí i miminek, se tím potírají proti spálení.
„No ty vypadáš!“ ohodnotí mou vizáž manžel. „Připomínáš mi tu krasavici Marfušu z Mrazíka.“ 

A opravdu, při pohledu do malého zrcátka vidím, že jsem jí dost podobná, jen tváře mám místo rudých, decentně béžové. Tak jsem zvědavá, jestli to má stejný účinek jako moje padesátka na opalování. No určitě je to mnohem levnější. Manžel v oblíbené sukni (rouře, do které se nastoupí a v pase se udělá uzel) a já s tanakou na obličeji, jsme, k nerozeznání od místních. Jen boty nás prozrazují, místní chodí bosi.

Bagan se rozkládá na velké planině u řeky Irawadi a je výjimečný nejen počtem staveb, ale i svými výhledy do dáli. Nejposvátnější je Ananada paya. Stúpy jsou rozdělené na plné a tzv duté, ve kterých se chodí naboso vnitřkem a všude je množství soch Buddhů a Nutů (animistických bůžků). Dá se tu prochodit mnoho dní a stejně se asi všechny stavby obejít nedají. Město je nyní vylidněné, nežije tu nikdo, potkáváme tu maximálně prodejce suvenýrů. Pro zdejší lid je to místo posvátné, a proto se museli všichni ze svých nuzných příbytků vystěhovat.
Některé stúpy jsou přes 60 m vysoké, a výhled z nich na zapadající slunce je hodně fotogenický. Při takovém počtu si každý návštěvník může najít tu svou, kde bude naprosto sám. Pohled je trochu zastřený, jako v oparu, ale nemůžeme se na něj vynadávat. Tak se jen rozlížíme a pozorujeme oranžové slunce, které vypadá jako balón visící na obzoru nad množstvím věžiček. Máme klid v duši a cítíme posvátnou mystiku tohoto místa. Jen se díváme a mlčíme, slova jsou zbytečná. Je dobře, že slunce docela rychle zapadá, asi bychom tam byli dosud.



Od roku 2019 je Bagan zařazen do seznamu UNESCO a od té doby se již na stúpy nesmí. Jsou tu udělány umělé vyhlídky. Je to další destinace, kterou jsme stihli v nejvyšší čas.