Barokní reliéf Madony s jezulátkem mě láká svoji zářivě zlatou barvou.
Někdy se posadím na korunní římsu, jež je osazena řadou erbů a jen tak si přemýšlím. „ Kolik panovníků se dotklo tohoto díla?“ lovím v paměti. Jan Lucemburský, Václav IV, Jan Rokycan, Jiří z Poděbrad, jehož srdce je tady pohřbeno. Panovníkova socha s nápisem „Veritas vincit“ („Pravda vítězí“) je v nice štítu – neboli ve výklenku a nad ní je umístěn pozlacený kalich. Zdi chrámu jsou svědky mnoha událostí od 13 století až dosud.
Mým domovem jsou vysoké krovy obou věží, doplněné přídatnými věžičkami, které se tak podobají chrámu sv. Víta. Není to jen náhoda, neboť na obou stavbách se podílel Petr Parléř. Tady nacházím klid k odpočinku. Někdy si zahraji na malíře a obarvím tyto starožitnosti na bílo.
Dlouhou chvíli si krátím letem s ostatními kolem obrovských, dvaceti osmi metrových vitrážních oken. Někdy přistanu přímo na dlažbě Staromáku. Děti mě rozmazlují a krmí dobrotami. Nasycen se rád vracím do krovů a zaznění zvonu mi připomene jeho legendu. Služebná vznešené dámy se po rozeznění zvonu začala modlit a odmítla připravit šaty. Paní domu ji za to uškrtila. Vzhledem ke společenskému postavení ji soud zprostil viny. Každé zazvonění týralo její svědomí víc a víc. Proto se rozhodla prodat všechen majetek a jít do kláštera.
Kostel se halí do tmy, je čas jít spát.
„Škoda, že lidé přicházejí o možnost prohlídnout si detaily této stavby z blízka jako já.“
Napište deset vět o Staroměstském náměstí. Vyberte si, zda text bude pro lidi, kteří Staromák notoricky znají, nebo pro cizince, co vůbec nemají o Praze páru. Ale důležitý je nápad, čtenář chce bombastické čtení.
