„Ty, co vy se vlastně učíte v té škole? A myslíš, že to tak vážně je?" rozporuje vše, s čím přijde nadšený Jakub domů.
Ten se ale nenechá odradit a nadšeně vykládá vše, co se dozvěděl. Plamenně vysvětluje, obhajuje si svou věc a čertí se, když Roman pobaveně kroutí hlavou.
Když už Kubovi dochází dech, potutelně se na něj usměje: „Však víš, já jsem holt takovej. Nic si z toho nedělej, já ti to neberu...," ukončí debatu.
Jakub odchází s chvilkovým pocitem vítězství.
Skálopevný názor se mezitím bortí jako domeček z karet. „Nemá ten táta nakonec přece jen pravdu?"
