"Ještě že ty smradi dávají židle nahoru, alespoň se nemusím tolikrát ohýbat." říká si pro sebe uklízečka Jana při úklidu páté třídy a pokračuje. "Všude je to stejné, napůl smazaná tabule a hned vedle spousta kabelů, které obepínají učitelský stůl jako anakonda svůj oběd, a v okně napůl chcíplý kytky. Takové zátiší z moderní džungle.
Jé, tady na parapetu mají hezkou výstavku z modelíny. To vypadá na zvířátka v lese.
A zase někomu ve třetí lavici spadl sešit na zem. No jo, Pepík Klíma. Ten je pořád hlavou v oblacích, ale na pozemské věci už nemá kapacitu.
Hmm, koukám, že při výtvarce malovali pejska a kočičku, tyhle obrázky tady na zadní zdi včera ještě neměli."
Uklízečka se otočí zpátky k tabuli a přenese se do svých mladých let. "Za mých časů na nás koukal vedle tabule Gustav Husták." A teď tu mají místo prezidenta jenom státní znak. Ale že by to tam Pavlovi slušelo, takovej fešák to je, i když má svý mladý léta za sebou. Určitě zraje jako víno jako ten... no jak se jmenuje... jo, George Clooney, pane to je fešák" pokračuje ve svých úvahách uklízečka Jana, zatímco dovytřela podlahu a pomalu se přesouvá s kýblem na chodbu.
"No jo, ale můj starej je stejně lepší." Řekne si pro sebe a zamkne třídu.