„A taky to není dobrý pro to děcko,“ řekne teď už smířlivě a položí své dceři ruku na rameno. Markétě leknutím vypadne škrabka z ruky a s cinknutím dopadne na dlážděnou podlahu zámecké kuchyně. „Mamičko, vy to víte? Já, já za nic…!“
Markéta se drží za břicho a z očí se jí řinou slzy.
„Však já vím, holčičko moje, však já vím, ale neboj se, já tě nedám.“
Do kuchyně vchází panský sluha: „Alžběta, jdou za panem knížetem, chce probrat něco k jídelníčku!“ Kuchařka si utře ruce do zástěry, stiskne ještě rychle Markétě rameno a odchází.
Markéta sebere škrabku ze země, otevře okno, sedne si na štokrle a dá si hlavu do dlaní. Z venku do kuchyně proudí čerstvý jarní vzduch, ale Markétě je na omdlení.
„Posaďte se,“ vybízí kníže Alexandr kuchařku Alžbětu.
„Děkuji, pane kníže, já bych vám to tu ještě zamazala.“
„Tušíte, proč jsem si vás nechal zavolati?“
„Chcete se mnou probrati jídelníček na příští týden? Ale ten už mi schválila paní kněžna.“
Kníže Alexandr si nervózně kroutí knír. Bude to těžší, než předpokládal. Že by si kuchařka jeho vztahu s Markétou nevšimla? To těžko, nic na zámku ji neunikne.
„Nebo snad má pan kníže nějaké žaludeční potíže a potřebuje dietu? V jeho věku už se musí hlídat.“
Zpropadená ženská, ta mi nic nedá zadarmo.
„Jak je vaší dceři?“
Alžběta si dá ruce v bok a blýskne po Alexandrovi pohledem: „Děkuji za optání, pane kníže, Markétě se daří moc dobře.“
Kníže se musí posadit, odkašle si. Pak spustí, na Alžbětu se přitom nedívá:
„Nebudeme tu chodit kolem horké kaše, abych tak řekl. Přijímám odpovědnost a vím, co je moje povinnost. O Markétu bude postaráno. Může zůstat na zámku jako pomocná kuchařka. Ale je třeba ji provdat. A to jaksi co nejrychleji, aby nepřišla do řečí. Máte, Alžběto, nějaký nápad?“
Alžběta mlčí a zaujatě pozoruje intarzie na parketách. Po chvíli, která se knížeti Alexandrovi zdá nekonečná, konečně odpoví: „Mladej Karel Tománek od pana nadlesního. S Markétou se znají od dětství a mají se rádi. A když bude mít pořádný věno, budou nadlesní souhlasit.“
„Ano, ano, o věno si nemusíte dělat starosti, Alžběto,“ ubezpečí kníže kuchařku.
„A Alžběto, můžete Markétě ještě vzkázat…“ kníže se zarazí, „můžete jí vzkázat, že ty křepelky minulý pátek byly výborné.“
„Jistě, pane kníže.“
Alexandr mávne rukou na znamení, že je audience u konce a zanoří se do četby sázkových kurzů na dostihy v Berlíně. Za kuchařkou se s prásknutím zabouchnou dveře. Asi průvan.
