Líně vstávám z postele. Do špinavé a smradlavé kuchyně došourám jako mrtvola, abych si připravil snídani. Všude leží nedokouřené jointy a nedojezené konzervy od rybiček.
,,To je hroznej smrad,“ stěžuju si. Uvařím si párky, které namáčím do borůvkové marmelády. To mě aspoň jednorázově zlepší náladu. Pejsek jménem Peřina se ke mě řítí, protože se těší na procházku. Velmi rád ho venčím po balkóně každých deset minut. Po procházce vyčerpaně a otráveně dorazím do školy jako učitel typografie na střední umělecké.
,,Arnošte, do důchodu vydrž,“ zašeptám si sám pro sebe. Když vstupuji do třídy, prohlásím: ,,Dobrý den, děti, máte nějaké drogy?“
Nikdo mi neodpovídá.,,Jupííí, včera jsem dokázal přeplavat Tichý oceán,“ chlubím se.
Všichni se hlasitě rozesmějí.
,,To je za mě všechno, máte volnou zábavu,“ uvedu hodinu.
Na svém pracovním počítači nejraději sleduji známé komedie například Babovřesky, Kameňák a Slunce, seno, jahody. Tak moc se řehtám až začnu smrkat. Posmrkaný kapesník poté celý sním. Nejúžasnější zážitek celého dne je obědová pauza.
Můj kabinet sdílím se svým kolegou Lumírem, říkám mu: "Dáme kafíčko a cigárečko?“
On mi odpovídá: ,,Nejdříve půjdu vylejt kánoi a pak jdu za tebou, počkej na mě venku.“ Svůj konec pracovního dne oznamuji studentům větou: ,,Dnes se stávám hermafroditem z přírody pozemské, a zítra se stanu faraonem Tutanchamonem. Přeji pěkný den, nashle."
