Když píšeme knihu, je zásadní vybalancování mezi uvěřitelností a záživností děje. Nejsme dějepisci a tak je na nás,
jaký příběh čtenáři předložíme. Pokud bude sice uvěřitelný, ale nudný, čtenář zavírá knihu a odchází. Pokud bude děj
příliš těžko uvěřitelný a naivně nepravděpodobný, čtenář zavírá knihu a odchází.
Klíčem ke schopnosti sdělit svůj příběh je nevyvratitelná znalost tématu, které zpracováváme. Vycházení sám ze sebe
nám dá autenticitu. Čtení knih ostatních nám dá perspektivu pro vypracování našeho uvěřitelného, ale poutavého
příběhu.
Odradit čtenáře se nám může povést také když náš děj působí epizodicky.
To jest když je příběh neprovázaný a tudíž
nelogický a opět hůře uvěřitelný. Můžeme se tedy opřít o jednoduchou tvůrčí zásadu. Motiv, akce, následek. A pak
poučení.
Zachycujte nepravdivé příběhy pravdivě od srdce a s vlastním přístupem. Pak se stanou uvěřitelnými.
Při výběru tématu by člověk měl následovat své zájmy, protože kniha stojí na vašem přehledu o tématu a vašem osobitém přístupu k němu. tyto dva faktory vás dovedou k vaší Literární pravdě, která je pravdivější než skutečná pravda.
