Rozhlídnu se po místnosti. Je tu dlouhý stůl a spousta židlí. Na nich sedí holka s narůžovělými vlasy. Dva kluci, jeden rozprává po slovensky a má obrovský dlouhý kabát, druhý má dlouhé vlasy a dle mého zcela subjektivního názoru nevkusné metalové tričko. Bože, ani jeden nejsou můj typ. Pomyslím si. Jsou tu i další lidé. Nikdo nic moc neříká, nikdo nic moc neví. Později vejdou do ateliéru ještě dvě další holky. Jedna má meč. To je konec… banda magorů. Po pár společenských frázích, které mezi sebou prohodíme přichází postarší muž. „Jmenuji se Vladivoj Kotyza a mám za úkol vás rozkreslit.“ To nikdo netušil, že nás čeká půlroční utrpení v podobě klasických středoškolských úkolů na kreslení.
Ten den jsme kreslili perspektivu vzpomínám si, jak kolem mě a Terky, která s námi v té době ještě byla v ateliéru, stál hlouček.
„To je moje nejnovější portfolio. Hlásila jsem se s ním na umprum.“
„Ty jsi se hlásila na umprum?“ opakuje Terka.
Nad námi a telefonem, který držím v ruce se sklánějí obličeje lidí, udiveně, nechápavě, co je umprum a zároveň obdivující, že jsem na té škole vůbec byla.
Ten den jsem s těmi podivínskými lidmi mluvila. Vysvětlovala jim, kdo je Boris, že vedoucí ateliéru budeme mít fakt až v druhém semestru. Hodně jsem věděla od starších kamarádů, co už na škole byli.
Až o půl roku později jsem od Šimona zjistila, jak mě vnímal sebevědomou. Mě, která jsem ten den ráno třikrát zvracela. Nikdy bych tenkrát neřekla, jak rychle se poznáme. Neměli jsme moc na výběr. Byli jsme sami v novém městě. Dnes tu mám přítele s dlouhými vlasy v metalovém tričku, krásném metalovém tričku.
Ten den jsem s těmi podivínskými lidmi mluvila. Vysvětlovala jim, kdo je Boris, že vedoucí ateliéru budeme mít fakt až v druhém semestru. Hodně jsem věděla od starších kamarádů, co už na škole byli.
Až o půl roku později jsem od Šimona zjistila, jak mě vnímal sebevědomou. Mě, která jsem ten den ráno třikrát zvracela. Nikdy bych tenkrát neřekla, jak rychle se poznáme. Neměli jsme moc na výběr. Byli jsme sami v novém městě. Dnes tu mám přítele s dlouhými vlasy v metalovém tričku, krásném metalovém tričku.
Lidé jsou nejhezčí, když jsou sami sebou, Kamarádi, kteří vás vezmou na nová místa, uvaří vám, vypijí s vámi flašku, brečí s vámi, smějí se s vámi i vám. Dnes tu mám rodinu. A co umprum? Hlásila jsem se i letos za dva týdny budou výsledky a já už teď vím, že nikam nepůjdu.
