“Co ti lidi na tom stroji mají? Je neohrabaný a ošklivý. Vsadím se, že jsem mnohem chytřejší a rychlejší. Tak proč se nikdo nestará o mě?” Kouká se, jak se mašina s těžkými naloženými vagóny dává do pohybu a pomalu se šine z nádraží. “Hej vlaku!” rozběhne se za ním pes.
“Jsi těžký a pomalý. Podívej, jak rychle tě předběhnu!” volá pes a uhání napřed po kolejích. “Jestlipak víš, kolik je dva plus dva. Nebo kolik jak poznat smrk od borovice. Nebo kde je Amerika?”
“Tu-tu tu-tu tu-tu,” nabírá za ním rychlost vlak.
“Tu?! Ha! Jak jsi pomalý, tak jsi hloupý. Tu není Amerika. Tu je Evropa!”
“Tu-tu tu-tu tu-tu,” trvá si na svém vlak a dohání psa.
“Vždyť ty si tu péči vůbec nezasloužíš,” ohlíží se konečně pes.
“Tu-tu tu-tu tu-tu,” odpovídá vlak, jehož nárazník právě dohnal psa.
Poučení: Nehandrkuj se se zdí, kdo má tvrdší hlavu.
